Tonoucí se i stébla chytá, snaží se zachránit před utopením. Snahou je žít, dýchat, dívat se kolem sebe a být. Stejně tak se zachytáváme každičkého krásného momentu ve chvílích bouřlivých a negativně vypjatých. Snažíme se zachovat klidnou hlavu, pevnou půdu pod nohama a záchranu v jakékoliv podobě. Jednou to může být milý úsměv neznámého, jindy útěšná slova či věty knihy, nebo jen malé pohlazení od milované osoby. To se pak cítíme lapeni ve svém světě, kde láska je víc než negace a problémy vnějšího světa jsou na míle vzdálené našemu myšlení. Můžeme uniknout, vymanit se ze sítí, ale co ostatní živí tvorové? Jsou nuceni žít věčně zavření v klecích, neznají volnost a nejsou schopni se vzbouřit proti osudu. Můžeme to napravit? Máme možnost je vypustit do přirozeného prostředí a poskytnout jin dostatečnou volnost? Někdy ano, ale vesměs se chováme majetnicky, vytváříme si nezadatelné právo na vlastnictví a moc ovládat. Despoticky panovat nelze na věky, lze jen požádat o pochopení a vytvořit fungující, harmonicky sestavený tým těch, s kterými jsme lapeni rádi. Kdo je to, je jen na nás samotných a nikdo či nic to nemůže změnit... Nabídni životu šamci na záchranu a zachraň sám sebe. Kdo zachrání jediný život, zachrání svět, kdo nepomůže, nikdy se nedostaně zpět!
Cena života je v počtu ochráněných duší...
Žádné komentáře:
Okomentovat