Zítra je taky den, dnes už to nestihnu. Už jsem unavená a zvádnu to později. Každý v životě má svou chvilku, kdy odkládá povinnosti velké i drobné na dobu předem neurčenou. Jednou z neznalosti, jindy z lenosti, vždycky však s nedobrým pocitem neukončeného procesu. Odložit, přesunout, nedokončit a stále mít v zádech úkol, který postupně narůstá do obludných rozměrů. Než se k němu propracujeme, z malého nic je velký problém, jehož řešení zabere několik hodin. To co na svém počátku bylo něčím malinkým je obludou, která nás požírá. A my? Odkládáme, jak jen je to možné a pak se divíme, že nemáme čas na ostatní. Snad proto bychom se měli pokusit řešit drobnosti hned a větší otázky postupně, abychom nebyli zavaleni prací a měli čas na klidné večery a dobrodružná rána. Zkuste se před odkladem na chvíli zastavit a zjistíte, že zadaný úkol není tak velký, aby se nedal zvládnout. Proto hurá do toho a půl, či celek je hotovo...
Za příjemné dny bez odkladů a průtahů!
Žádné komentáře:
Okomentovat