Už asi vím, jak se cítí člověk, který je pověřen doručením cenného zboží do rukou zákazníka. Dnes jsem si tuto roli vyzkoušela a nejsem si vůbec jistá, zda lze oč stát. Člověk je vyhnán z pohodlí domova, upaluje k autu a spěchá provozem velkoměsta k dalšímu člověku, který již čeká na objednané zboží. Nezajímá ho provoz, nezajímá ho zpoždění, zaplatil si za službu, kterou vyžaduje dostat v plném rozsahu. Na druhé straně ja také člověk, spěchající doručit vyžádanou zásilku včas, s dostatečnou teplotou a rychlostí, která je garantována. A jediné co při předání uslyší nejsou slova vděku, ale otázka "kde jste nechal něco sladkého ke kávě..." . Děsivá představa, ale je to tak, nevděk světem vládne a nikdy nemůžete uspokojit všechny, kteří se připletou do cesty života. Jediné na čem záleží je snaha a ochota vyhovět, bez očekávaného vděku a velkých díků!
Rozvážka není vždy porážka...
Žádné komentáře:
Okomentovat