Jako písek překládá svá zrníčka ve větru z místa na místo, tak překládám své drobnosti. Nechávám plynout čas a myšlenky, které dorazí do hlavy. Z plného nasazení do naprostého vyčerpání se přesouvají mé vnitřní síly. Včera na pomyslném vrcholku, dnes na nejtemnějším dně propasti. Den se nezadržitelné řítí a já s ním. Unášena větrem, poháněna proudem a přesto na jediném místě, aniž se hnu dál. Chci to, nebo ono? Nevím a je mi to dnes jedno, protože nepracuji, nefunguji a prostě se jen sypu....
Sesypané, vysypané i to mě napadne můj pane!
Žádné komentáře:
Okomentovat