Drobné vločky letí vzduchem, andělská peříčka se snášejí na mou hlavu. Unavené oči sledují řádky, skáčou a najednou dřímou. Sladký pocit propadání se do krajiny snů. Jednou s divokými koňmi a zázračnými zubry, jindy na středověkém bojišti, či smetišti dějin. Sny se rojí kdesi v hlavě, odpočívající mozek poskytuje útržky drobných momentů ze života a já si tu sním. Ráno potom marně přemýšlím, kdy jsem se naposledy potkala s hodným dinosaurem, či mluvícím prasátkem? Byl to jen sen, plně prožitý a plný radostného smíchu, očekávání a nesplněných dětských přání. Škoda, že po probuzení tu se mnou není Dino ani Bejbík, určitě by den byl veselejší a plný veselého jásotu. Ten budu muset nahradit vysokou pracovní morálkou, zaníceným soustředěním a těšit se, že opět přijdou! Veselí, plní života a dětskou duší, která sotva tuší, že život je jen pro silné povahy, co jdou do všeho bez hlavy. Tu já si však ponechám, abych mohla snít a krásné vnitřní pocity zas mít...
Když se sejdou zvířátka, nezavírej nikdy vrátka, radost se pak násobí a mohou přijít i dva sobi!
Žádné komentáře:
Okomentovat