Čas běží, i když nemá nožičky. Utíká jako o závod, jen dohonit jej a náležitě předběhnout, je uměním pro jedince. Všechno se proměňuje, člověk roste, dospívá a zraje, příroda z postupného květu postupuje od barev podzimu k zimnímu spánku. Každodenní rituály se proměňují, zrychlují a procházejí kolem nás, jakoby ani neměly chuť ztrácet čas s něčím tak nepodstatným, jako je chvilka zastavení. Všechno žije svým tempem, pulzuje a rytmicky poskakuje od svého začátku k zániku. Není možné zastavit přirozený koloběh věcí ani světa, je však potřebné zarazit náš malý lidský shon. Zastavit sebe sama, prožít a prodýchat dobré i zlé. Umět se radovat, umět se milovat, umět s mít rád a umět být rád... Jen tak dokážeme maličko přibrzdit kvapné tempo našeho života. Jen tak dokážeme pozastavit okamžiky radosti a urychlit chvíle starostí. Jen tak dokážeme prožívat, jen tak dokážeme zažívat, jen tak dokážeme krásně lidsky být a svůj život žít! Vždyť stará pravda praví, že velké věci nevznikají tělesnou silou, mrštností a rychlostí, ale z rozvahy, vážnosti a zdravého správného úsudku...
Správná rozhodnutí a rychlá splynutí po celý den!
Žádné komentáře:
Okomentovat