Stará pravda praví, že zeď hlavou neprorazíš. Já se nepoučím a zkouším změnit nezměnitelné. A pak se nestačím divit, kolik mdřin, naraženin a škrábanců na svém těle najdu! Nedám si říct a bojuji, peru se pravdu a narážím. Že bych už měla pochopit je zřejmé, ale já se přesto nezvádám. Přerážím, posouvám a rozbíjím to, co ostatní neumí a za mnou je spoušť i potopa. A co já na to? Stálo to milí přátelé za to, byl to nezapomenutelný zážitek, který ničím nenahradím. A že byly i nějaké oběti, tak to se stává. Jiná pravda říká, že když se kácí les, lítají třísky. No a u nás jich dnes bylo dost!
S naraženým pozadím a protaženým tělem, jdu za nedělí s úsměvem...
Žádné komentáře:
Okomentovat