Vítr fouká, kdo se kouká? Všude oči, všude chlupy, z ohrady se na nás zubí. Tady lev a taky lvice, naproti i dvě opice. Kam jsme se to dostali, jedeme na safari. Pižmoňi i tygříci, zastíní je snad už jen králíci. Ve výběhu volně běhá, gazela co pruhy nemá. Klokan si zas škrábe srst a Jabík už ukazuje prst. To je taťka, to je on, tak se škrábe po ránu, když má vítr v županu. Řehtám se a souhlasím, že psouna až tím vyděsím. A už zase jedem dál, aby sob už tu zas stál. I ten malý sobíček, co má růžový nosíček. Potom vjedem do ohrady, kde si víme oba rady. Tady skáčou kozy rózy, taky trošku daňci malí, kteří by o polaskáni jistě stáli. Potom rychle k žirafám a projdeme se každý sám. Já tu koukám na nosály, kteří by jen mlsali. Potom vzhůru na rozhlednu, ať mám přehled o zologické, to je přeci fantastické. Vlci, medvědi i opice, líbí se nám velice. Obědem vše zakončíme, pak se i trošku pomodlíme. A teď už jen hurá domů, od žiraf a krásných slonů!
S mravenečníkem do nory a ještě dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat