Nikdo není nesmrtelný a konec se blíží od samého počátku. Nesmrtelné snad mohou být myšlenky, názory, knihy nebo činy, které se zapíší do historie národa. Zánik je přirozenou součástí života a přesto se mu zdráháme uvěřit. Je to něco, čeho se bojíme, o čem tušíme a co v myslích i srdcích vytěsňujeme na samý okraj. Přesto je s námi na každém kroku, když dýcháme, jdeme, pracujeme i milujeme. Čím silnější máme vztah k životu, tím bytostněji se nás ztráty dotýkají. Nemůžeme uvěřit, nechceme pochopit a chytáme se každičké vzpomínky, abychom nemuseli čelit realitě. Ta je však neúprostná, je tady, je s námi a bez ní bychom nebyli úplní. Kdo ví, možná se podaří nalézt lék na nesrmtelnost? Zatím to tak nevypadá a tak nezbývá, než se pokusit o svou ne-smrtelnost činy, chování a jednáním. Tím mohu zůstat tady a napořád. Jen tak mohu být a zároveň nebýt, žít věčně a nežít...
Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí blízkost i blízké!
Žádné komentáře:
Okomentovat