Zmožená ruka ospale bloudí po papíru. Oči se jen tak tak drží, aby se nezavřely. Já si tu v tichu ranního klidu sedím, přemýšlím a dumám nad dalším dnem. Chytám myšlenky do rukou, převaluji je a vážím, než je opět pustím z mysli. Snažím se zachytit každičký střípek skutečnosti, záblesk moudrosti a poznání. Když už se zdá, že jsem skončila, naskočí další podnět, vzpomínka, impuls. Myslím, tedy jsem a jsem tedy myslím, je pravým heslem dnešního dne, plného toho, co očekávám, ale i mnohého nečekaného. Postupně se začíná probouzet tělo, protahuji prsty, procvičuji záda i nohy a pak už jen rozproudit tělo a symbióza je na světě. Co víc si přát, než každodenní chivličku relaxace a klidného probuzení. K lásce, radosti, štěstí, zodpovědnosti i skutečnosti...
Dokonalost mysli je v její hloubce!
Žádné komentáře:
Okomentovat