Rodinná

Troška těšení 

a už je tady řešení. 

 

Nic nejde jen 

tak bez zamyšlení, 

všechno chce 

své postrčení. 

 

Člověk si občas

naříká,

že věci jsou stále

stejná muzika.

 

Že vody plyne,

slova jdou a

nové věci se

jen tak nenajdou...

 

Nic se ovšem

neděje jen tak

bez důvodu.

 

Každá příčina

si žádá svého

prapůvodu.

 

Proto hledat musíme

ve svém nitru,

okolí, dokud nás

věci kolem neskolí!

 

A že jsme silné,

kouzelné čarodějnice,

pustíme se do toho

s odvahou a ještě více.

 

Dostaneme se dále,

výš a hlouběji,

společně najdeme

i krásnou veselou

mysl a naději,

že každý děj 

má svou příčinu,

jež podporuje

nás jako rodinu!

 

Děkuji, že Vás mám a jste moje duše a můj chrám... 

Zlomová

Nic neděsí víc, než prázdnota. Být sám se svým myšlenkami nevadí, pokud mě hřeje představa, že se vrátím k těm, které mám ráda. Když však tuším, že jsem sám a sám zůstanu, pak je to horší. Není nic, co by mohlo bolet víc, než pocit samoty z prázdnoty v srdci. Tělesná bolest po čase přebolí, duševní strasti se překonají. Prázdnota zůstává a mnohdy nemůže být překonána. Nestačí na ni ani soucitná jednota či pomocná ruka. Pokud člověk jednou cítí bezbřehost nicoty, která je s ním, pak potřebuje víc, než jen světlo na konci tunelu. Potřebuje celou škálu všech emocí, prožitků a pocitů, které jej opět vrátí do života. Neb samota je zlá a umí být hodně krutá. Je smutkem, který sídlí všude a pak nenacházíš nic, než tíhu. Obnova je možná, jen je potřeba se snažit...

 

U paty stromu hledej bod zlomu! 

Hlasitě

Krásná slova jdou mi hlavou a chtěla bych je zachytit. Vím, že nejsem ten pravý umělec zvaný na slovo, ale přesto chci věřit, že prosté děkuji, mám Tě ráda a jsem ráda, že jsi tady, postačí. Někdy i tato neobyčejně obyčejná slova dokáží zázraky. Já je slyším velmi ráda a jsem také velmi ráda, kdy je používají moji blízcí pro moje obšťastnění. Proto je fajn, když je já mohu vracet a dávat se těm, kteří si je také zaslouží. Vím, že poslední dny, týdny a vlastně i poměrně dlouhé měsíce byly docela vyčerpávající, kdy jsem vmínala více věci okolo sebe vzdálenější, než ty hodně blízké. Neměla jsem moc času na to, co je nejbližšího a tak to teď napravuji. Nejraději bych veškerá slova vykřičela do světa, ale to asi nebude potřeba. Vém, že ti, kterých se to týká to tuší, tak bude stačit, když to řeknu a řeknu to pěkně nahlas!

Děkuji a vážím si toho, že tu se mnou jste! 

Hej...

Na co zaměřuješ svou pozornost? Co láká tvé srdce? Kam kráčí tvoje nohy? Kdy naposledy jsi udělala něco jen podle toho, co bys chtěla jen ty? Člověk většinou jde a plní úkoly, které jsou mu nějak určeny. Úkoly, které vyplývají ze situací a povinností, spojených s tím, kým jsme a jakou roli v životě zrovna zastáváme. I když si to nepřipouštíme, jen v dětství a dospívání jsme byli opravdu svobodní. Sice jsme měli nějaké ty povinnosti, ale s ohledem k dospěláckým starostem se jednalo jen o drobnosti. Dnes už máme mnohé úkoly, které ač zrovna nemáme chuť, tak musíme splnit, protože na nás závisí kroky, které je pak nutné učinit. A tak ač neradi a jen tak z povinnosti, chodíme a děláme. Moc nás to netěší, pocity z vykonané práce jsou skoro nulové. Radost z výsledku je také nicotná, protože když člověk musí, tak z musu ještě nikdy nic dobrého nevzešlo. Ale i to je potřeba... A potřeby je nutné plnit!

 

Pracuj, dělej, usmívej, zase bude dobře, hej...

Uvážlivá...

Energie ta si žije vlastním životem. Člověku je jen vykonavatelem mnoha procesů, které se dějí uvnitř těla. To je nastaveno zvládat menší i větší porce stresů i zátěže, kterou nám život přináší. Občas se stane, že energie není nazbyt a tak musíme ulehnout. Občas se podpoříme dobrým jídlem, nebo nějakou tou sladkou či slanou pochutinou, která nám dodá energii, abychom vydrželi na cestě vpřed. Jindy stačí pobyt na čerstvém vzduchu a energie vyskočí do závratných výšin, že ani netušíme, kde se najednou vzala. Je to prostě a jednoduše tak, že organismus jasně ví, co mu v danou chvíli chybí a řekne si, co mu máme dodat. Je my ve své vlastní naivitě, hluchotě a hlouposti se snažíme být chytřejší, než celý náš propracovaný tělesný systém a myslíme si, že víme nejlíp, co nám chybí. A tak děláme hloupá rozhodnutí, tlačíme se do extrémů, ubíráme si sílu a pak upadáme do takových situací, které mohou znamenat až ohrožení našich vlastních životů. To je ovšem to nejhorší, co můžeme udělat, vždyť ten máme jen jeden. Tak si jej važme a buďme na sebe opatrní!

 

S rozvahou a mírnou odvahou za mírnou námahou... 

Náhodná

Umět tak použít 

ta správná slova.

Říkat je pořád,

zas a znova.

 

Znát tak odpověď 

na všechny otázky.

Nemuset si dělat

stále nové vrásky.

 

Ovládat síly veškerého 

běhu světa,

byla by po mnohých

problémech veta.

 

Vědět tolik, co moudří 

učenci a vědci, 

byla bych v mnohých

věcech nad věcí.

 

Snažit se vyzpívat to,

co v sobě držím.

Byl bys Ty tím 

prvním,

kdo by slyšel

píseň mou, 

neboť by byla

o mě, o Tobě

o nás dvou...

 

Děkuji, že stojíš při mě! 

Smysluplná

I když se mi v poslední době zdá, že není vidět na konec dalšího řádku. I když se mi věci občas jeví černější, než nakonec jsou. I když mám špatný den a věci se nedaří, tak jak bych si představovala. I když se ráno probudím a bolí mě celý člověk. I když si stěžuji na problémy v práci a nedostatečné finanční ohodnocení. Když se ohlédnu zpět vím, že s upřímným srdcem mohu poděkovat sobě a svým nejbližším za to, že jsem došla tam, kde zrovna jsem. Jsem šťastná tam kde jsem a s těmi, které kolem sebe mám. A každé ráno vlastně vstávám s upřímným zájmem a zvědavostí, kam se zase posunu, co nového mě čeká a jaké další výzvy jsou pro mě připraveny. Ač to tak nevypadá, jsem prostě a jednoduše bojovnice, která s upřímností v srdci hledá cestu životem i světem. Jejím cílem je dělat radost a rozdávat radost i světlo, které uklidňuje a utišuje. V tomto naplněném a harmonickém nastavení jdu pak vstříc krásným zítřkům...

 

Učím se a rozvíjím, svoje tělo a mysl nabíjím!