Radostná

Houpám se a vlním v rytmu volného víkendu. Nestěžuji si a užívám si společných chvil se svými blízkými. Sluníčko se snaží, teploty jsou příjemné a před námi procházka do přírody. Co víc si člověk pro tuto chvíli může přát? Snad jen, aby tyhle chvíle byly co nejdelší a tyto okamžiky nikdy neskončily. Abychom se mohli procházet po věky věků a v klidu prožívat tuhle harmonii až do společného skonání. I když vím, že zase přijdou výkyvy, které mě vysunou na jeden či druhý okraj. Budu muset reagovat, řídit, naslouchat a nastavovat rameno i tvář, aby dopadající rány osudu padly sem místo tam. Ale dnes ještě ne, dnes si užiji klidu, pohody a bezpečí vlastního domácího pohodlí. Užiju si jen toho, čeho budu chtít a jen s těmi, které budu kolem sebe chtít. A zase v příštích dnech nechám vyznít všechno ostatní...

Odpočívat, užívat, z dnešního dne se radovat! 

Projevená

Konec týdne, konec měsíce a začátek něčeho dalšího se blíží. Ještě netuším, co to přesně bude, ale vnitřně cítím, že se něco rodí. Pevně věřím, že to budou jen dobré zprávy a pozitivní informace. Těch není nikdy dost a vždycky se hodí všechno co přináší výborný náhled do života. I kdyby se jednalo jen o drobný střípek, i ten se počítá. Protože i malinký úsměv, pohlazení, projevený zájem nebo chvilička společného mlčení je neskutečným darem, který si můžeme navzájem darovat. A darované je vždycky mnohem významnější, než získané jinak. Kdo daruje, daruje dvakrát, jednou tomu, komu předává, podruhé sobě... Proto dávejme, projevujme a sbírejme drobné krásy života, které jsou všude kolem nás!

Krásy krás kolem nás...

Vděčná

Probuzená v novém dni,

hezky si tu v tichu sni.

 

Nejdi dál než musíš jít,

nechej hlavu jen tak bdít.

 

Vnímej pokoj, pohodu,

užívej si lahodu.

 

Neměj žádný velký stres,

dneska žádný velký běs...

 

Všechno se mi podaří,

sluníčko se rozzáří.

 

Úsměv bude na tváři,

pak ulehnu na polštáři.

 

Den se jasem projevil,

všechno špatné opustil.

 

Dobré v sobě přivítej,

negavita odmítej.

 

Krásu, jas a kouzla chraň,

v sobě měj svou silnou zbraň!

 

Děkuj za kouzla dnů a střípky snů...

Podařená

Dva a půl roku úsilí, občasného nočního studia a odříkání právě dnes skončilo. Byly to nervy, boj samy se sebou, s otázkami, s vlastním já i státnicovou komisí, ale nakonec se všechno podařilo. Já tu teď sedím, hlavu vygumovanou a říkám si, že vlastně ani netuším, kde jsem vzala sílu, odvahu a odhodlání do tohoto studia jít. Občas dělám bláznivá rozhodnutí, ale tohle bylo dost šílené i na mě. Teď už jsem moc ráda, že můžu s hrdostí říct, že jsem to zvládla. Že to mám za sebou a můžu se pustit do další životní etapy. Ta jistě přinese mnohé nečekané a zajímavé souvislosti, ale co se dá dělat, takový je život. Jedno končí a další začíná. Tak to bylo, je a vždycky bude... 

Za sebe děkuji a přeji, ať věci jdou jak mají a komplikace ať se nám vyhýbají!

Skálopevná

Čekám na dobré zprávy a věřím, že budou vyslyšeny prosby, které v tichosti vysílám do okolí. Nevím, jak tohle všechno nakonec dopadne. Netuším, v co a jak se rozplete tohle zamotané klubko nití, které se už chvíli šmodrchá v našich životech. Tuším jen, že na konci každého provázku čeká určitý konec příběhu a já musím vydržet, abych se dočkala jeho rozuzlení. Určitě se dozvím, kdo byl úspěšný a jaké to přineslo výsledky. Budu konfrontována s konečnou podobou stavu věcí a budu mít jistotu. Tu potřebuji a ta je důležitá k naplánování mých dalších kroků. Proto nebudu čekat a půjdu se dát do práce, abych se dočkala toho, že z nejistého počinu se stane skálopevné konání, bez odmlouvání!

V dobré věř, s krásným se měř!

Pokusná

Jsou věci, které nepotřebují svou definici. Není nutné je mít v životě přesně a jasně stanoveny, protože je prostě a jasně cítíme. Přesně víme, kdy, jak a proč se dějí. Víme, že se dějí a jak je krásné, když se dějí. Je to naprosto jednoduché, protože to cítíme jako mravenčení v těle, jako lehké podlamování kolen či drobné svědění kolem páteře. Člověku je potom jasné, že ač si nestanovil, co je ten či onen cit, ví, že jej přesně tohle přepadlo... Ví, že prožívá smutek, radost, bolest, starost, lásku, bezpečí i velký strach či odvahu pustit se do práce, která nemusí dopadnout k obrazu, který si člověk předsevzal. Přesto ví, že je tomu tak a jde prostě a jednoduše dál. Bez definice, bez stanovení jasných hranic toho, co daný pojem znamená, protože předem ví, co se za daným skrývá. Ví to, naučil se to a během let pochopil, že některé věci nemusí mít ostré hranice. I bez nich je jasné, kam dané patří!

Stanovit se nemusí, za vším stojí pokusy...

Zvládající...

Stojím tady a vím, že něco nového začína a něco jiného končí. Věčný koloběh života se nedá zastavit a v každém okamžiku lidského života je to přesně tak, jak to má být. Byť se nám to někdy zdá obtížné, špatné, neskutečné, zvláštní, veselé, jasné, přesné či k nepochopení, v celkovém nastavení našich životů zjistíme, že to tak mělo být. Dostáváme to, co si zasloužíme a dáváme to, co dokážeme dát. Jen tak přežijeme dny, které jsou neklidné a nejasné a vstoupíme radostně do dnů, které chceme sdílet s těmi, které máme rádi. Jen my prostě a jednoduše víme, co zvládáme, proč, kdy to dokážeme a jak se s věcmi vyrovnáme. I když bychom rádi zastavili čas a nechali si právě tuto vteřinu napořád!

Užívej dnů, nezvdávej se snů...