Dva a půl roku úsilí, občasného nočního studia a odříkání právě dnes skončilo. Byly to nervy, boj samy se sebou, s otázkami, s vlastním já i státnicovou komisí, ale nakonec se všechno podařilo. Já tu teď sedím, hlavu vygumovanou a říkám si, že vlastně ani netuším, kde jsem vzala sílu, odvahu a odhodlání do tohoto studia jít. Občas dělám bláznivá rozhodnutí, ale tohle bylo dost šílené i na mě. Teď už jsem moc ráda, že můžu s hrdostí říct, že jsem to zvládla. Že to mám za sebou a můžu se pustit do další životní etapy. Ta jistě přinese mnohé nečekané a zajímavé souvislosti, ale co se dá dělat, takový je život. Jedno končí a další začíná. Tak to bylo, je a vždycky bude...
Za sebe děkuji a přeji, ať věci jdou jak mají a komplikace ať se nám vyhýbají!
Žádné komentáře:
Okomentovat