Jsou věci, které nepotřebují svou definici. Není nutné je mít v životě přesně a jasně stanoveny, protože je prostě a jasně cítíme. Přesně víme, kdy, jak a proč se dějí. Víme, že se dějí a jak je krásné, když se dějí. Je to naprosto jednoduché, protože to cítíme jako mravenčení v těle, jako lehké podlamování kolen či drobné svědění kolem páteře. Člověku je potom jasné, že ač si nestanovil, co je ten či onen cit, ví, že jej přesně tohle přepadlo... Ví, že prožívá smutek, radost, bolest, starost, lásku, bezpečí i velký strach či odvahu pustit se do práce, která nemusí dopadnout k obrazu, který si člověk předsevzal. Přesto ví, že je tomu tak a jde prostě a jednoduše dál. Bez definice, bez stanovení jasných hranic toho, co daný pojem znamená, protože předem ví, co se za daným skrývá. Ví to, naučil se to a během let pochopil, že některé věci nemusí mít ostré hranice. I bez nich je jasné, kam dané patří!
Stanovit se nemusí, za vším stojí pokusy...
Žádné komentáře:
Okomentovat