Všechno krásné jednou končí, ale dobré je, že tím i něco dalšího začíná. Pokud člověk uzavírá jednu etapu svého života s vědomím, že další věci jej čekají, je to fajn. My jsme stále ve věku, kdy víme, že za dalším rohem nás čeká nějaká příležitost. Na nás je, zda ji využijeme, nebo půjdeme lehce dál. Pořád jsme tady a je nutné s námi počítat. Jsme připraveni na ukončení i začátek toho, co bylo a co bude. A v tom vidíme krásu našeho života, který je sice už za jeho pomyslnou polovinou, ale stále je na co se těšit. Člověk ví, že už to není na nějaké to mladistvé blbnutí, ale také ví, že ještě nepatří do šrotu. Jsme někde mezi tím vším. A jako hamburger čekáme, až si svůj život sníme, promlsáme a užijeme...
Sláva odjedzům, chvála návratům!
