Někdy je velmi těžké začít. Prázdná stránka děsí víc, než predátor. Člověk je vystrašený, nejistý a bloumá. Neví, jak začít a kde. Přemítá nad každým slovem a váží věty. Prsty stojí nad klávesnicí a čekají na povely z vyšších míst. A pak přijdou chvíle, kdy přesně víte, co potřebujete napsat a proč. Ruce se samy rozběhnou po klávesnici a vy se nestačíte divit, jak krásný text vyplodí. Není to jen o tom, jak jsme v tu chvíli naladěni, ale také o tom, co potřebujeme sdělit. Klidnou silou se probíjíme spletitostí myšlenek a vytváříme naši křižovatku osobního poznání. Jdeme po větách jako po větvích stromů, abychom se dostali až přímo ke slunci. To září na vrcholku a naším cílem je dospět až tam. Tam, kde jsou slova zbytečná a stačí se jen dívat. Očima, všemi smysly, srdcem...
Na svět se dívej, slova zažívej!
Žádné komentáře:
Okomentovat