Bruggská

Pluji si ani nevím jak, tam je slunce a tam mrak. Loď se líně řekou valí a já už jí vidím v dáli. Katedrálu s věžičkou, s mramorovou matičkou. Vůně svíček, tichý úžas, Michelangelo byl kliďas. Jen tak máchl dlátkem, kladivem a já tu dneska stojím s obrovským obdivem. Sotva dechu popoadám, řekou jedu sem i tam. Schody rychle zdolávám, ještě že tu nejsem sám. S kolegyní obdivuje, krásy Brugg si pamatujem. A teď už musíme jít, načerpat opět svůj klid. Zítra opět den nás čeká, cesta dlouhá předaleká. My se ovšem nebojíme, neb už přeci dobře víme. Kdo chce poznat světa kraj, nesmí hledět na okraj!

Stýská se mi po volnosti, zítra budou opět povinnosti...

Gentská

Malebné a rušné město na březích řeky Leie nás vítá svým ranním probuzením. Sluníčko kouzlí se světelnými paprsky a udolává ranní chlad, aby opět nastalo krásné, teplé povětří. Drobnou procházkou zdoláme náměstí a za chvíli nakukujeme do oken univerzitní knihovny. Je zvláštní kolik odlesků může mít jeden drobný detail, jakým kniha bezesporu je. Ještě ani nepozdravíme a už víme, co nás čeká. Knihy, služby, čtenáři, média a příběh, který tady píší na papír a tesají do kamene. Uběhne to jako voda a my už na nic nečekáme a míříme k vodě. Za chvilku plujeme s bodrým Janem a poznáváme krásy Gentu. A že se je nač dívat, tak tomu jistě věřte. kostely, věže, zvonice, mosty, kola, tramvaje, zelené prostory a stálý dopravní i turistický ruch. Byl to zážitek a všechno se povedlo, jen aby i zítra nebylo takové vedro!

Gent je krásný, to už víme, rádi se zde někdy zastavíme...

Antverpská

Blýská se na lepší časy a Belgie se blíží asi. Nohy bolí, záda tuhnou, naše srdce přitom jihnou. Chceme poznat celý svět, rádi bychom teď a hned. Co však nelze zařídit, mít u toho celkem klid. Musíme však počítat,, že nás to bude cosi stát Ona trocha námahy, je jak síla odvahy. Přijde, stoupne, převalí se, vždyť už nejsi přece dítě. Musíš chodit, měl bys stát, hlavou bys měl být vždy mlád. Poznávat a objevovat, sám i sebe překvapovat. To pak dojdeš tam i zpět, v Antverpách si hnedle teď. Kroky potom klidné jsou, nikam nic už nenesou... Zklidní, ztlumí, spějí, tělu, duši prospějí.

S diamanty, bez, mám rád českou ves!

Frankurtská

Horká cesta utíká a my se pomalu přesuouváme za hranice běžnosti. Autobus se řítí dálnicí a kolem se míhá roztodivná krajina. Kam nás to dneska zavede a co nového přinese den? Plán je jasný a zřetelně se rýsuje z hlubin představ. Neuplyne chvilka a před námi se vyjeví cíl našeho dne. Milé uvítání, vřelé úsměvy, podrobná prohlídka a seznámení s tím, jak to tady leží a běží. Je to fajn, moc děkujeme a teď hurá do víru velkoměsta. Plně svítících mrakodrapů, historicky moderních budov a vlahého nábřeží. Frankfurt nezklamal, překvapil a poskytl jiný pohled na tutéž věc.

Frankfurte děkujem, dále už cestujem!

Odjezdová

Tak a je to tady. Dlouho očekávaný odjezd se přiblížil a já seskupuji, sepisuji, organizuji a předávám velení. Vím, že to pro jednou zvládnou sami, ale cosi ve mě se obaluje obavou. Jak jen jsem mohla myslet jen na sebe? Proč se nechám zlákat vidinou dálek a zanechávám domov bez dozoru? Je těžké uvěřit, že člověka napadají roztodivné myšlenky právě ve chvílích, jako je tato. Ovšem víc už udělat nemohu. Je rozhodnuto, naplánováno a teď už jen nasednou na bujného oře a vyrazit na dobrodružstvím. Jaké bude a co přinese? Tak to uvidíme a jistě bude nač se dívat, co zjistit, kam se vrtnout a cokoli vyzkoušet... Pro začátek to bude jen drobný krok a ty větší pak budou následovat. Těším se a zároveň vím, že moje srdce zůstane částečně s Vámi. Tak nezlobit, být hodní a já se brzy vrátím. Protože návraty jsou důležitou součástí cest, tak se nechám na ně vést!

Odjezd je jen začátkem návratu...

Usušená

Vůně čistoty a právě vypraného prádla se mísí s vůněmi připravovaného oběda. Sobota je na svém počátku a mnohé ze skutečností týdne bylo raději odsunuto do pozadí. Je příjemné se probudit do svěžího rána, nemuset hned po otevření očí vyrazit na běžnou trasu, ale polenošit si jen tak ve vyhřátém pelíšku. Je to prostě nádhera, když se sobota začíná poklidným plynutím minut a nikam se nespěchá. Potom i čekající činnosti vypadají jako celkem normální, neobtěžující a fascinující ukázka toho, co je možné prožít. A to snad ještě ani netuším, co všechno nás čeká. Venku je den jako vymalovaný, sluníčko svítí a tak zřejmě vyrazíme někam do přírody. Bude to příjemná změna, kterou přivítají všichni naši mazlíčci. Někteří sice budou simulovat, děsně protestovat a ještě více se zlobit, ale nakonec zjistí, že procházka dělá dobře unavenému tělu a prospívá duši. Jo a taky člověku sluší, když má uši, co tuší, že za okny se tráva suší...

Neboj se soboty, nedělej drahoty!

Čechraná

V hlavě jako po výbuchu sopky, myšlenky rozprášené všude kolem, jen já si tu v klidu sením a vím, že pátek je tady. Čím usilovněji se snažím najít slova, tím menší šance se mi dostává. Všechno podstatné bylo sděleno a teď již nezbývá než se pohroužit do víru pátečního odpoledne. Nějak se to překulilo a od pondělí do pátku byl jen skok, přes mnohé příkopy a skalnaté útesy. Teď už snad stojíme všichni pevně na svých nohou a můžeme se těšit na volné dny. V jakém budou duchu, tak to je jen na nás a co přinesou, to teprve poznáme. Plány neplánuji a nechám se řídit jen proudem času a dění, které se vyskytne. A že se vyskytne, tím jsem si víc než jistá. Ono se totiž vždycky něco vyskytne a nám to pak poskytne prostor pro plánovaně neplánované akce, které slouží a jdou hladce. Pokud se někde zadrhnou, pak jen na drobných obrácených prvcích, které jsou jistotou téměř všeho dění. Nutné je ovšem to, že musíme umět podlehnout velkému snění, které se pak změní, v ono krásné dění. A že mi tady za zády něco pění? Tak ať, je mi to jedno, je to jen pění, jak nikde nic není!

Ať vítr čechrá ti vlasy, je to jen drobounké znění a v něm jemné hlasy...