Sovoslovná

Poslední a už je pryč,
měsíc ztratil už svůj klíč.
Od zítra zas nastane,
do kolen mě dostane.

Budu psát a budu číst,
budu pít a hodně jíst,
každý den se radovat,
v tichu duše zpytovat.

Jak ten čas si klidně běží,
hodiny si v skrytu střeží,
od jara až do zimy,
převlékáme peřiny.

Od začátku do konce,
slova běží do kopce,
větami se plní svět,
není nikdo, kdo by řek!

Slova nejsou náhrada,
slova jsou vždy výsada,
se slovy jsi totiž král,
svoje primy hraješ dál...

Nechej slova plynout,
pak nemohou zhynout,
budeš jejich součástí,
nechytíš se do pastí.

Ostří meče, ostří slova,
používej zas a znova.
Pěj si, zpívej, vyprávěj,
s náladou se krásně směj...

Slova jsou radostí k vyjádření dobra i starostí!

Vybavovaná

Ještě dnes mi krásně znějí,
tóny co se na mě smějí,
kytara a zvučný hlas,
prozradí vše, co je v nás.

Adventní čas přichází,
hlasy nás hned provází,
zvuky, hlasy, melodie,
tady to dnes opět žije.

Zima nám pak nevadí,
sílu v těle nahradí,
krása slova, písniček,
teplo je u lidiček.

Jenom dech se tiše krátí,
když se večer v noc obrátí,
v hlavě zní pak tichý tón,
andělský je kolem shon.

Každý člověk může mít,
v sobě sílu, něhu, klid.
Každý může někam jít,
každý může něco chtít.

To co cítí převládá,
jako dobrá nálada,
jako zvuk a tichý hlas,
zní tu ve mě, zní tu zas!

Krásou ducha, nejsi hluchá...

Uzamčená

Od rána až do noci,
není nám dnes pomoci.
Vzduch se zimou třepotá,
venku je studená ťápota.

Odhadem až do večera,
neuslyším ptačí křik.
Včera přeci odletěla,
jako oka mžik.

Parkují a zastavují,
i když sníh a vítr dují,
rychle mizí za sluncem,
svým teplým průvodcem.

Já si říkám,
proč a jak,
vždyť mám
taky hezký frak?

Je to jedno,
je to tak,
dnes je
ze mě závoďák!

Upaluji, utíkám, doma se pak zamykám...

Životová

Dřeš jak mula,
jsi furt nula,
to se stává,
marná sláva.

Dneska tady,
zítra tam,
já to tady
dobře znám.

Vím, co každý musí mít,
vím, co vždycky bude znít.
Vím, co dělat když se máš,
i když život není náš.

Hořká slova, vztek a vzdor,
to je lidstva krutý mor.
Tím se problém nevyřeší,
ať jsme medvědi, či Češi.

Musíš mluvit,
musíš chtít,
musíš stále
někam jít.

Jinak stojíš, přemítáš,
zmatek v hlavě pořád máš.
A že zítra bude líp?
Leda když máš dlouhý zip.

Jen tak lehce to vždy nejde,
i když navenek se sejde,
parta dobrá, v ní jen klid,
já už nechci takhle žít!

Stres a nervy na pochodu,
večer piju teplou sodu,
žaludek jak na vodě,
tohle není o náhodě.

Věci samy se přec nedějí,
dělat si iluze a zít v naději,
To je leda pro blázna,
kterého pak každý zná.

Já jim nejsem, nechci být, nechte mě jen klidně žít!

Zpívající

V poklidu a souznění
neděle se promění,
v klidný den a poznání,
kdy důležité je potkání.

Setkat se klábosit,
k tomu dobře vnitřně znít.
Mít se rád a poslouchat,
tělu, světu, naslouchat.

Informace přicházejí,
ze směru, kde bubny znějí.
Od laviček, od parku,
nepůjdeme na polárku?

Budem smát se, radovat,
dokud život nás má rád.
Dokud víme, co jsme zač,
nikde žádný zelenáč.

Kolem jeno klidný shon,
za oknem se míhá slon,
v lese vlci tiše vyjí,
rychle uteč od těch zmijí!

Zůstaň v klidu,
zůstaň s námi,
nic ti v tom dnes
nezabrání.
Strávit den
tak jak bys chtěl,
i když kolem
je plno včel.

Těch se báti nemusíš,
s nimi není žádný kříž,
jsou to včely medonosky,
přiletí sem třeba bosky,
přiletí a zabzučí,
svou píseň tichou, labutí...

Zpívej nahlas, zpívej dál, ať je plný tenhle sál!

Oslavová

Hurá, sláva,
vivat, prost,
kdopak je tu
dneska host?

Já i Ty se těšíme,
že dědu překvapíme.
Slzy nejsou na pořadu,
budem tvořit dlouho řadu.

Budem slavit,
budem přát,
budem jíst
a holdovat.

Sedmdesát žádný věk,
když si děda,
když si kmet!

Proto přejem hodně zdraví,
ať Tě život stále baví,
ať stále veselý,
v pondělí i neděli!

Krásné narozeniny a žádné vylomeniny...

Pátková

Den je jako malovaný,
copak je to lidi s vámi?
Proč se jenom mračíte?
Copak už nic nevíte?

Zaměsíc jsou vánoce,
zase znovu po roce,
budem péct a budem spát,
s novými hračkami si hrát.

Kdopak by se netěšil,
že už nemáš vůbec sil!
Tomu právě nevěřím,
proto ruce nesložím.

Budu smát se, pomáhat,
kdopak by tu nebyl rád?
Kdopak by si při pátku?
nevzpomněl na pohádku...

V pohádkách vždy zvítězí,
hlupáčci, co nic neví,
ti kdo mají dobro v duši,
aniž zhola něco tuší.

Prot buďme v pohodě,
nechejme to náhodě,
zase jednou budou svátky,
budem spolu,
budem zpátky!

Černé myšlenky jsou jen pro mařenky...