Brodivá

Jako na kolovrátku se nám vracejí některé situace a skutečnosti. Je to neskutečné, že stále musíme procházet stejnými cestami a nenacházíme stejný cíl. Ač se nám zdá, že jednoduše se pustíme do práce a za pár chvil budeme hotovi, tak ještě nějakou chviličku to potrvá. Čekají nás chvilky mrazu, sněhu, plískanic a studeného větru, než se obloha rozestoupí a objeví se jaro v plné kráse. Na něj se těšíme a už nám zase bude hej. Zase se nám do žil vlije dostatek energie. Získáme tolik potřebnou sílu na malicherné i závažnější boje, ve kterých obstojíme. To nás posílí a s úsměvem na rtu půjdeme zase dál!

K jaru blíž, ač se sněhem brodíš...  

Vzpomínací

Děkuji za jsem vděčná za vše, co je mi dáno. Vím, že mnohé z darů, které v životě využívám bych nebyla schopna získat, kdybych neměla kolem sebe dostatečně dobré zázemí a oporu, která mi dodávala sílu. Bez ní bych rozhodně nebyla tam, kde dneska jsem. Možná bych byla jinde, možná bych byla jiným člověkem, ale určitě bych nebyla tou, kterou jsem. Tím jsem si více méně jistá, protože kroky, které mě směrovaly a vedly na mou profesní i životní dráhu, byly směrovány těmi nejbližšími. A to jsou mé životní opory, za které jsem neskonale vdečná. A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak moc tomu tak je. Možná právě proto, že si člověk uvědomí, že se blíží něčí konec a přichází začátek něčeho jiného, tak mu dojde, oč může přijít. I když je to koloběh života, bez kterého by to nešlo, je to smutné a škoda, že to nemůže být jinak. Jak ráda bych to chtěla prožít ještě jednou... Inu, ještěže mám ty krásné vzpomínky, které mi zůstanou a nikdo mi je nevezme, i když už tady mí blízcí nebudou!

Vzpomínat a s láskou se radovat...

Zvládnutá

Byť se to zdá jako nepravděpodobné, dnes mám síly na rozdávání. Od rozbřesku jsem v jednom kole a vůbec mi nevadí, že se ani nezastavím. Jsem naplněna nějakým zvláštním kouzlem, které mi říká, že zvládnu cokoli a jakákoliv situace, která se dnes objeví, nebude problém. Snad možná jsem v jakési jednotě se silou, moudrostí a pospolitostí přírody i vesmíru. Dokážu uplatnit jejich síly a je pro mě proto snadné postati se sama za sebe, vnímat sama sebe a svou vlastní sílu, která prýští přímo z mě samotné. Jsem to já, já, která toho umí tolik, tolik dokáže, tolik zvládá, jen se občas bojí ukázat světu, jak báječnou a neskutečně úžasnou ženou jsem... Dnes ne, dnes jsem to já. Mé pravé já, má pravá bytost není ničím omezena a já zvládnu cokoliv!

Stačí jen chtít a věci se budou dít...

 

Povzbudivá...

Srdce buší, hlava třeští, nervozita stoupá. Copak se přede mnou otevírá, že mám v sobě zmatek, jako při prvním vlastním rozhodnutím? Zřejmě člověku dochází, že s věkem a dosaženými zkušenostmi, roste také rozdpovědnost za to, co uděláme a jak to uděláme. Pomyslně se bojíme kritiky, která se na nás může snést. Bojíme se hlasů, které sami spouštíme a které možná ani nepřijdou. Jsou možná jen v naší hlavě a my sami sobě přideláváme starosti. Zřejmě by stačilo si říct, upouštím od veškeré kritiky, která je všude kolem, ale také ve mě samotné. Vysílám do světa jen to, co chci sama dostávat. Budu láskyplně předávat vše, co mě naplňuje a přijímat vše, co život přinese, protože přijetím druhých se mi v každém okamžiku vrací zpět přijetí mě samotné. Koloběh života a světa nazastavíš... Tak to bylo, je a bude!

Nadechni se, usměj se na svět a svět se bude usmívat na Tebe...

Důležitost

Dny si jen tak plynou a já si plynu s nimi. I když bych chtěla zachytit drobnosti každodennosti, nedaří se mi zachytit jejich krásu ve vší plnosti. Není to jen tím, že bych neměla dostatek času, ale nedostává se mi tolik pozornosti, kterou bych chtěla věnovat všemu. Musím se rozplynout tam i zpět. Nezvládám si koncentrovat mysl na věci, které jsou důležité a rozdrobuji pozornost na mnoho malinkatých částí, které jsou v tu chvíli podstatné pro moje přežití. A tak se řítím životem, světem, od jednoho k druhému, přes překážky až ke hvězdám...

Vždyť víš, co je důležité!

Pokračování

Každý člověk v dnešním světě chce uspět. Tak je to prostě nastaveno a tak to prostě máme. Někdo usiluje o úspěch ve sportu, jiný o úspěch v zaměstnání, jiný v umění či politice. Někdo chce uspět ve svém životě, být prospěšným člověkem, provázet své blízké životem, dávat dobro a konat jen to lepší, aby svět byl fajn místem pro život. Každý máme prostě a jednoduše svou představu jak se svým životem naložit. Je to jen a jen naše představa se kterou se ucházíme o svou pozici světa. Na určitém místě pochopíme, že když chceme uspět, tak musíme být stále aktivní, musíme se stále snažit být na cestě, kterou jsme si vytýčili a nesmíme polevit ve svém úsilí. Musíme stále pokračovat a byť i jen maličká pauza nás může zbrzdit na mnoho dlouhých dní. Člověk je pak mimo vlastní chápání a těžko se chytá nitek, které se mu snadno rozutečou mezi prsty. A přitom opravdu stačí, každičký den udělat maličký krok, pár řádků, několik postupných věcí a neodkládat to, co je nutné na další dny. Stačí jen stále jít. Byť to není stále jednoduché, je důležité vytrvat!

Vytrvej a dobrou vůli se sebou samou měj...

Rozhodnutá

Krok za krokem se suneme dál. Jdeme kousek po kousku, abychom se posunuli životem dál. To, co nám před pár lety trvalo sekundy, nám nyní trvá hodiny. Neskutečně dlouho přešlapujeme a promýšlíme kroky, které máme před sebou. Člověk tím, jak stárne a prý moudří, tak více přemýšlí a dělá lepší dozhodnutí. Mě se ovšem zdá, že spíše více váháme a promýšlíme, abychom nechybovali. Abychom se nemuseli vracet. Abychom se nedostávali do situací, které by nás zbytečně vysilovaly a dostávaly nás do kolen. Chceme a potřebujeme být trošičku v klidu, abychom mohli jít se vztyčenou hlavou vpřed. Abychom se mohli nadechout a jít. Abychom mohli dýchat a s plným vědomít říct, jsem ochoná a dychtivá, k tomu dosáhnout svého cíle. Moje kroky dozajista povedou k úspěchu a pokroku, který jsem si vytýčila a který mám před sebou. Nevzdám se jej a jdu stále dál. Ač mám před sebou překážky a problémy, ty překonám! Mám stále dost síly, abych došla až tam, kam opravdu dojít chci!

Jdi a uvidíš, že dojdeš...