Rozlítaná

Být tady, tam a pak ještě i tam. Mít hlavu na několik místech a myšlenky pobíhají jako splašené. Ani neví, kde je jejich přesné místo a kde by právě měly být. Jeden by řekl, že při pátku už by mohl být klid, ale jak se zdá, tak opak je pravdou. Všechno je jinak a všichni se zbláznili. Každý má pocit, že právě dnes nastal ten správný den a správný okamžik na uskutečnění toho, co se nestihlo v průběhu celého týdne. Plánované aktivity musí jít stranou a všechno neplánované jde na scénu. Od rána je tak v kurzu to, co jsme neměli vůbec na mysli a nepředpokládali jsme, že přijde na řadu. Asi tak nějak ve smyslu rčení, člověk míní, život mění. Jak jinak si to dneska přebrat. I když se to nakonec nějak zvládlo a situace se uklidnila, uvnitř zůstává pocti jisté prázdnoty, protože už nezbývá tolik potřebné síly na to, co by bylo potřeba udělat. Tak snad zítra bude čas, energie, chuť a hlavně dobrá nálada, která přispěje někola dalšími řádky k cíli, který by si přála, aby se pomalu přiblížil...

Ač letím, tak stejně nevím kam!

Veršovaná

Hop a skok,

další krok,

ještě jeden

další rok. 

Jedna, dvě,

kočka jde,

pes ji k tomu

štěká.

 

Za rohem

pak na ně

zase někdo

čeká.

 

Drak či liška

Bystrouška,

šeptají nám

do ouška.

 

To se nám

pak pěkně 

spinká, 

jako klidná

konvalinka...

 

Dobrou noc

a krásné sny,

ať klidné

další dny!

 

Verše sem, verše tam, verše kam se podívám!

Cílená

Jsou věci, které nezměníme a jsou věci, které změnit můžeme. Dej nám živote sílu, abychom uměli poznat jedno od druhého a nemarnili čas při jejich malicherném rozlišování. Někdy nám totiž spadnou na oči růžové brýle a najednou i ty největší problémy se zdají banální. Ztrácíme otražitost i když bychom neměli a vrháme se do věcí, které bychom raději měli nechat být. Necháváme plynout příležitosti, na kterých by nám mělo záležet a až když je pozdě zjišťujeme, že jsme chybovali. Proto je fajn, když nás obdaříš velkým rozmyslem a smyslem pro nadhled a dostatečný prostor pro dobrý pohled na věc, abychom vždy udrželi city na uzdě a šli do věci spíše se zdravým rozumem a pevným úsudkem. Tak snad dospějeme k pravým cílům a dobrým výsledkům...

K cíli jdi a odbočky míjej!

Láska...

Láska je úsměv, 

láska je žití, 

láska je krása

i moje bytí.

Láska je štěstí, 

láska je ráj,

láska je kouzlo

leden i máj.

Láska jsi Ty,

láska jsem já,

láskou jsme my

stvořili syna.

 

Láska je vše,

co sílu mi dá,

láska je dar,

moje matana...

Děkuji za lásku, děkuji za Vás!

Roztrpčená

Zachovat klid za každou cenu a vyrovnat se s každou negativní informací, která přijde. To je cíl, který si dávám a věřím, že se mi jej podaří naplnit. Hlavně se nenechat vytočit a nenechat padnout ty, kteří už tak jsou dost rezignovaní ze všeho, co je dosud potkalo. Ano, vždycky může být hůř a vždycky jsou horší věci na světě, než jsou nějaké starosti se studiem. Já si ale říkám, že i tohle je zahrávání si s lidským osudem. S osudem mladého člověka, který stojí na prahu dospělosti. Na prahu samostatnosti, kdy je plný očekávání, radosti z možných nových informací a objevů, které by mu mohly otevřít další dveře poznání. A místo nových obzorů dostává jen rány pod pás, zjišťuje, že je vlastně nicka, která nic neumí, nic nezná, v ničem se nevyzná a vlastně za nic nestojí? Jak si potom má vážit sám sebe? Kde má mít své vlastní sebevědomí?  A jak jej může budovat? Možná mi budete oponovat, že s tím moc dneska naděláme, ano, za našeho mládí to bylo jiné, ale my vyrůstali v jiné době a to je nutné zohlednit. Zkusme to obrátit, dokázali bychom my uspět ve světě dnešních mladých lidí? Nesemlely by nás všechny jejich technické, technologické a jiné prvky? Za sebe říkám, že bych jistě neuspěla a tak mě mrzí, že neumíme my starší pracovat s těmi mladými. Neumíme jim předat to, co umíme, vždyť jsou to naši pokračovatelé, naše budoucnost!

Co s tím?

Učená

Občas se nestačímě divit, jak složitými cestami se musíme dát, abychom dospěli k tak jednoduchým a většinou zásadním výsledkům pro náš život. Od dětství slýcháváme, co bychom měli dělat a proč. Ale až mnohem později zjistíme, že mnohé z toho, co nám bylo sdělováno, je obrovskou pravdou. Jedno z oněch důležitých sdělení je také fakt, že bychom se měli učit, abychom se dokázali postavit světu, pochopili, nebo se alespoň pokusili pochopit jeho podstatu. A Abychom se stali dospělými, kteří mají svou profesi a tu pak vykonávali s nejlepším vědomím i svědomím. Abychom naší drobnou a ideálně dobrou prací přispívali k rozvoji sebe, svých nejbližších, ale také svého okolí. Ovšem až mnohem později, mnohým dojde, jak hlubokou pravdu nám sdělovali ti, kteří se nás v našem životě snažili učit. Ať už jimi byli učitelé, rodiče či přátelé, nebo i nepřátelé. Vzdělání, učení se a základní získávaní znalostí, dovedností, informací je totiž nutné považovat za základní celoživotní zásadu, a to zejména ve vztahu k tomu, v jakém světě žijeme a co se po nás požaduje... Je to jeden z pilířů dnešního světa, který je uspěchaný, požaduje po nás stále více a chce, abychom věděli vše. Jen si tak říkám, jak to všechno obsáhnout, když člověku nestačí čas a chybí životní prostor pro to, co je nezbytné? Inu, i v tom je kus životního procesu učení, kdy se musíme naučit, jak se učit žít v tomhle novém uspořádání.

 

Učit se žít, učit se být!

 

Pátrající

Všichni žijeme žijeme a většinou jsme tomu rádi.  Náš život se nám líbí, i když nám občas protékají dny našimi prsty. Navzdory všem nepříjemnostem a komplikacím totiž víme, že ony komplikace a životní překážyk jsou velikým dobrodružstvím na cestě na dosažením moudrosti a poznání. V čase, který nazýváme životem, je pro nás nachystáno mnoho důležitých lekcí, situací, které nás mají poučit a dodat odvahu na naše další cesty. Obzvlášť zřetelně si to uvědomujeme při pohledu na stáří a naše stárnutí, při vnímání jediné jistoty našeho života, kterou je smrt. Totiž teprve na sklonku svého života lidé objeví, jakou důležitost obvykle věci mají. To už ovšem bývá příliš pozdě na změny či jejich praktickou realizaci. Snad proto jsou nám předkládány životní útrapy, abychom pochopili nejvyšší životní pravdy, které se dotýkají tajemné podstaty lidského života. Tedy, že života není jen fádním koloběhem minut, dnů, týdnu a let, ale jde o to pochopit a nalézt vlastní cestu, jak žít...

Hledej a najdi!