Občas se nestačímě divit, jak složitými cestami se musíme dát, abychom dospěli k tak jednoduchým a většinou zásadním výsledkům pro náš život. Od dětství slýcháváme, co bychom měli dělat a proč. Ale až mnohem později zjistíme, že mnohé z toho, co nám bylo sdělováno, je obrovskou pravdou. Jedno z oněch důležitých sdělení je také fakt, že bychom se měli
učit, abychom se dokázali postavit světu, pochopili, nebo se alespoň pokusili
pochopit jeho podstatu. A Abychom se stali dospělými, kteří mají svou profesi a tu
pak vykonávali s nejlepším vědomím i svědomím. Abychom naší drobnou a
ideálně dobrou prací přispívali k rozvoji sebe, svých nejbližších, ale
také svého okolí. Ovšem až mnohem později, mnohým dojde, jak hlubokou pravdu
nám sdělovali ti, kteří se nás v našem životě snažili učit. Ať už jimi
byli učitelé, rodiče či přátelé, nebo i nepřátelé. Vzdělání, učení se a
základní získávaní znalostí, dovedností, informací je totiž nutné považovat za
základní celoživotní zásadu, a to zejména ve vztahu k tomu, v jakém
světě žijeme a co se po nás požaduje... Je to jeden z pilířů dnešního světa, který je uspěchaný, požaduje po nás stále více a chce, abychom věděli vše. Jen si tak říkám, jak to všechno obsáhnout, když člověku nestačí čas a chybí životní prostor pro to, co je nezbytné? Inu, i v tom je kus životního procesu učení, kdy se musíme naučit, jak se učit žít v tomhle novém uspořádání.
Učit se žít, učit se být!
Žádné komentáře:
Okomentovat