Uhozená

Ještě několikrát se vyspím a je to tady. Začnu vnímat svět jinýma očima. Přesunu se za hranici středního věku a pochopím, proč některé skutečnosti jsou takové, jaké jsou. Možná budu odolnější, možná získám více času. Možná se rychleji naučím chápat věci kolem sebe a možná se stanu tím, kým bych konečně chtěla být. Vidím to jasně a v zářivých barvách, neboť takto jsem to naplánovala a tak to i bude. Kde jsou varianty života? Kam se poděly nejasnosti vesmíru? Někam se schovaly a ztratily, abychom je opět mohli objevit a nalézt. Bude to ještě chviličku trvat, ale rozhodně to jednou skončí. Svíčka zhasne, světla se ztlumí a srdce bude bít dál...

Vejdi a neuškoď, vezmi a neuhoď!

Vrásčitá

Vyrýt si určité chvíle do srdce. Zachovat jejich krásu a uchovat si momenty, které člověk prožívá. Tuto skutečnost si uvědomíme, jakmile překročíme magickou hranici mladosti a vkročíme do dospělosti. Život najednou dostane úplně jinou rychlost a to, co se zdálo samozřejmé, už dávno odnesl čas. Chvíle se zdají dlouhé a chvilky pomíjivé, všechno běží a momenty se střídají, jako ve zrychleném filmu. Občas přijde okamžik, který chytí za srdce a víme, že to je přesně to, co bychom chtěli mít napořád. Fotíme, točíme videa, vnímáme očima i otevřeným srdem a hltáme každičkou minutku, kterou máme k dispozici. Teď už totiž víme, že toto jsou ony pravé momenty života, prameny lásky a tajemství toho, co má smysl...

Stopy lásky, žádné vrásky!

Tajemná

Údajně známe tajemství a smysl života. Pronikli jsme do většiny tajů, které život nabízí a jsme schopni odpovědět na každou otázku. Kdo tohle tvrdí, nikdy nepochopil, co je smyslem našeho žití. Je to cesta, v rámci níž se učíme, moudříme, hloupneme a blneme, abychom nasbírali dostatek zkušeností. Abychom pochopili, že vlastně nikdy nedospějeme do bodu, kdy budeme schopni prohlásit, že jsme pochopili. Je to neustálá cesta tam a zpět, kdy jediným pochopeným tajemstvím je to, co sami utajíme. Snaha po poznání je silná, ale smysl života má svá tajemství, která nemusíš, nechceš, nebo nemůžeš pochopit. Ten, kdo ví, ten i pochopil...

Hledej a najdi, kousek si nadejdi!

Ukvapená

Už se to pomalu blíží. Čas se krátí a nervozita stoupá. Člověk si plně uvědomuje, jak moc by chtěl některé situace zadržet, ale tohle není v jeho moci. Nechce chybovat a rád by dělal věci tak, jak se patří. Jen občas okolnosti stojí proti němu. V tu chvíli si já sama říkám, že možná bude lepší zastavit se, nic nedělat a počkat. Ukvapenost, rychlost a zbrklost jsou nejhorším rádcem při řešení a rozhodnutí. Je to prostě o klidu, rozvaze a uměřenosti, která by nás měla doprovázet. Měla by nám dávat sílu čelit nepříjemnostem a skutečným výzvám v našich životech. Proto dopusťme a odpusťme si chyby, mějme se rádi a dělejme všechno proto, abychom se poučili a dál neopakovali to, co už zde jednou bylo...

Hrrrrrr na věc, dělá jen pitomec!

Těšená

První adventní neděle a s ní spojena řada událostí. V životě věřícího člověka se pomalu nastavuje jiný běh věcí. Období čekání na příchod spasitele a zrození Ježíše Krista. Nevěřící zase očekává nákupní horečku, pobíhání za vánočními dárky a chystání bohatých Vánoc. Každý má svůj úkol a cíl, kterého chce dospět. Někdy je těžké oprostit se od jednoho nebo druhého vidění světa a nakonec si najít svůj vlastní způsob přípravy na nejkrásnější svátky v roce. Těšení, drobné chvění a radostné očekávání je v každém případě stejné. Jen snad duchovní prožitek z příprav se liší. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít a tak je na každém z nás, jak dnešní den stráví.

Těšení krásnou nesení...

Blbinková

Snížek bílý padá a já se těším, jako malá holka. Připomíná mi to zimy našeho dětství, kdy jediné, co nás trápilo byla skutečnost, zda bude během adventního času dostatek sněhu a ledu pro všechny zimní radovánky, na které jsme se po celý rok těšili. Školní povinnosti byly rychle vyřešeny a hurá na kopec. Sáňky, velký igelitový pytel, kamarádi a už se běželo, dokud bylo ještě vidět na krok. Někdy se ani úkoly neřešily a hned se běželo ven. Když nebyly po ruce sáňky, postačila i školní brašna, jako speciální zimní vozidlo. To jsme pak dorazili domů špinaví, utahaní, hladoví a žízniví jako vlci. Maminky nás peskovaly, ale stejně jsme věděli, že zítra zase vyrazíme. Vždyť zima je přeci od toho, aby se bláznilo venku na sněhu s kamarády. Takže dneska vyrazím a byť už nejsem dítě, pokusím si to dětstky užít...

Vzpomínky na zimní blbinky!

Předadventní

Slíva, mandle, rozinky,

už se pečou pusinky.

Mouka, vejce, koření,

předvánoční pečení.

Vůně domem prostupuje,

nervozita nastupuje.

Dárky, stromek, vánočka,

tohle přece nepočká...

Stihnout všechno přec

se musí,

neb to každá žena

zkusí.

Vánoce mít spokojené,

to nás k tomu přece žene!

Ač to může klišé být,

uklidíme celý byt.

Potom stihnem nachystat,

co má každý doma rád...

 

Atmosféra, ta se cení, i když materiálno není!