Snížek bílý padá a já se těším, jako malá holka. Připomíná mi to zimy našeho dětství, kdy jediné, co nás trápilo byla skutečnost, zda bude během adventního času dostatek sněhu a ledu pro všechny zimní radovánky, na které jsme se po celý rok těšili. Školní povinnosti byly rychle vyřešeny a hurá na kopec. Sáňky, velký igelitový pytel, kamarádi a už se běželo, dokud bylo ještě vidět na krok. Někdy se ani úkoly neřešily a hned se běželo ven. Když nebyly po ruce sáňky, postačila i školní brašna, jako speciální zimní vozidlo. To jsme pak dorazili domů špinaví, utahaní, hladoví a žízniví jako vlci. Maminky nás peskovaly, ale stejně jsme věděli, že zítra zase vyrazíme. Vždyť zima je přeci od toho, aby se bláznilo venku na sněhu s kamarády. Takže dneska vyrazím a byť už nejsem dítě, pokusím si to dětstky užít...
Vzpomínky na zimní blbinky!
Žádné komentáře:
Okomentovat