Zážitková

Tak a je to za námi. Nějak se překulilo těch čtrnáct dnů a my už zase pomalu pomýšlíme na návrat do civilizace. Dnes se nám ještě nechce a tak to oddalujeme, jak se dá. Ještě přeci nemůžeme uzavřít těch mnoho báječných dní, které jsme strávili v jednotě. Spolu jsme šlapali nahoru i dolů, vytrpěli mnohé bolení, odřeniny, puchýře i silniční lišaje. Ještě prostě a jednoduše není čas vrátit se plným tempem do procesů, které jsme doma zanechali. Snad proto a jednoduše ještě dnes necháme všechno proudit kolem nás a vyrazíme si jen tak za zábavou. Pustíme si uklidňujísí hudbu, zavřeme oči před narůstajícím stresem a přeneseme se do kouzelných míst milovaných Jeseníků. Bylo to fajn, objevit místa, která ještě neznáme a projít místy dávno známými. Už teď máme plány na další volné dny...

Volné dny plné zážitků!

Venkovní

Hurá, tak se nám pomaličku klube sluníčko. Možná, že odpoledne konečně vyrazíme ven. Je to celkem jedno kam, ale hlavně nesedět poslední dny dovolené za pecí. Jestli se to podaří, tak se dneska znovu podíváme na Rolandův kámen, dáme si dobrou zmrzlinu v Karlově Studánce a projdeme se našimi oblíbenými trasami. Je jedno, že bude všude plno lidí, my už prostě musíme ven. Někam, kde bude čerstvý vzduch, ucítíme vítr na tvářích a kolem bude krásně vlahý les. Někam, kde půjdeme tam a zpět, aniž bychom si stýskali, že musíme jít. Někam, kde je nám milo a příjemně. Někam, kde jsme rádi, i když to známe jako vlastní boty. Někam, kde je troška ruchu, ale i moře klidu. Prostě někam, kam se společně domluvíme. Už teď se těšíme na pohyb, který nám tak chyběl...

Venku je krásně, tak pojď psát básně!

Jednotvárná

Tak člověk vlastně neví, co je lepší. Jestli každý den ráno vstávat, šlapat do kopce a ukrajovat kilometry, nebo jen tak bezcílně ležet, odpočívat, číst si a nic nedělat? Pokud se činnosti pravidelně střídají, pak je všechno jak má být. Pokud ovšem jdou jednotvárné dny jeden za druhým, pak není o co stát. Probudit se opět do deštivého rána a jen vyhlížet sluníčko. Nic pro nás, kteří bychom raději dny strávili pobíháním venku. Nedá se bohužel nic dělat, ven se jít nedá, ledaže bychom uměli tančit mezi kapkami deště. Hustého, stále sílícího a poměrně neutuchajícího deště, který bičuje okolní krajinu a nás uvěznil do domácího vězení. Víry máme dost, proseb a modliteb také, tak snad už další den bude v pořádku!

Jednotvárně prší, knihy se nám vrší...

Zimolezlá

Zima, přízemní mrazík a k tomu srpnový den. Včera jsme se potili horkem a dnes abychom se oblékli do kožichů. I tak může vypadat letní dovolená strávená v našich nadmořských výškách. Je krásná, ale kdyby bylo trošku tepleji, určitě by byla ještě krásnější. Jednu výhodu tohle počasí ovšem má. A to, že můžeme odpočívat, být zalezlí ve svých brlozích a číst si, cokliv se nám zlíbí. Trošku se ohřejem při vytváření dnešního oběda. Pogrilujeme nějakou to zeleninku a masíčko a u toho si zazpíváme. No dobře, nezazpíváme, ale alespoň si prohřejem ruce. Pak už bude zase dobře...

Zahřej se prací, zima se ztrácí!

Červenohorská-Šeráková

Nepřipravená a přesto na cestě. Dnešní den začal neobvykle a nikoliv podle včerejších plánů. Rychle probudit a je čas vyrazit na cestu. Nejprve popojet do Filipovic, pak na Červenohorské sedlo a odtud už jen po svých. Stoupáme, nabíráme výškové metry, sledujeme zelenou značku a pak se stočíme na žlutou. Náš směr i cíl této výpravy je jasný. Dojít až na Šerák, ke zvoničce svatého Jiří. Občerstvit se a pak opět po svých sestoupat do začátku naší cesty. Pomalu a jistě klademe nožky jednu za druhou, ukusujeme kilometry i výškové metry. Za několik okamžiků klesáme, abychom se opět vyškrábali na Keprník. Ano, už je to jen kousek, ještě jednou seběhnout dolů a vyjít nahoru. Jsme tady, dáme si zaslouženou malinovku, otevřeme domácí svačinku a smlsneme si na borůvkovém koláči. A kde je hoši ten můj? No snad jste mi jej nesnědli? I vy mlsouni jedni, tak si dáme ještě jeden a pak už vyrazíme na cestu do cíle. Po dvaceti dvou kilometrech, výškovém stoupání i klesání rádi usedáme opět do auta a míříme zpět na chatu. 

To byl dnes den, prostě jako sen!

Bébí

Vzhledem k počasí dnes raději zůstaneme doma. Pustíme se do prostříhávání stromků na zahradě a už nás vyžene déšť. Za chviličku je obloha zase úplně modrá a tak znovu jdeme na to. A takto si vydržíme hrát na honěnou celé dopoledne. Po obědě to vypadá, že se počasí zklidnilo a tak každý vyrážíme na svým cílem. Jedni na kolo a druzí na objevnou cestu v okolí chalupy. Nejenže zjistíme, kolik krásných lesů a křovin kolem máme, také dorazíme až na Ovčí vrch. Zde si společně zabečíme a už zase raději běžíme k domovu. V dálce se blýská a hromy se nesou ztichlou lesní krajinou. Ještě několik kilometrů, ještě prosím dešti vydrž! Ale ne, tak vytáhnout pláštěnku a zbytek cesty dojít v polosuchu. Než se dokulíme dolů, v nohách máme skoro šestnáct kilometrů, tělo promočené a kolo zablácené. Inu, rychle umýt, vysušit a zítra můžeme zkusit vše znovu a snad lépe...

S deštěm v zádech, výdech a nádech!

Deštivě-lenošivá

Konečně neděle, která zřejmě díky počasí přinese nicnedělání. Venku se střídá sluníčko s deštěm a my se od rána převalujeme z jedné strany na druhou. Kniha už je dočtená, druhá načatá. Oběd uvařen a sněden, společenská návštěva vykonána. A co teď?  Teď už snad jen plánovat, co podnikneme zítra. Vypadá to na lepší počasí a tak máme pozitivní myšlenky. Poradíme se, vyrazíme do terénu a načerpáme opět dalších pozitivních kroků do dalších pracovních měsíců. Takže dneska vydržíme lenošivou pohodu a od zítřka zase vzhůru do nového týdne a nových dobrodružství!

Lenošit a číst, něco dobrého sníst!