Stromová

Stromy - mlčenliví svědci dějinných událostí. Rostou, kvetou, sílí, pozorují a mlčí. Kdyby uměly vyprávět, člověk by jistě zmoudřel, prozřel i zkameněl. To co musí vstřebat strom, když maličkými doušky vede vláhu od kořenů, až k listům, to by vstřebal málokterý živý tvor. Snad proto bylo stromům dán jejich účel, růst, chránit člověka i zvířata před slunečními paprsky a nepřáteli. Vytvářet potřebný stín, dávat potřebný kyslík, zdobit, dělat radost a pestřit všednost každodenních dnů. Stromy svou silou, pevností, stabilitou, rozvážností, ochranou i radostí, jsou vzorem pro každého z nás. Zkusme přemýšlet, určitě najdeme i další důvody proto, stromy chránit, opatrovat i ošetřovat.

Strom každému uvážlivému jedinci!

Překotná

Srdce buší, adrenalin v těle stoupá, v uších mi zní ta špatná slova, která snad ani špatná nebyla. Přesto jako o závod přemýšlím, proč se děje, zrovna to, co prožítám? Proč všechno kolem mě útočí na mou psychiku svými pařáty? Proč se nedokáži obrnit před zlobou, která je ve slovech i činech? Asi proto, že od nejbližších je zlé slovo ještě horší a bolestnější! Sama se snažím nepronášet slova, pokud vím, že by mohla ublížit, ale jak se zdá, některým lidem to problémy nedělá. Hovoří, vodopád slov letí a dopadá, tu na úrodnou půdu, tu do hlavy, jindy do srdce a pálí... Ideální obranou je protiútok, jak ale útočit na neviditelného nepřítele? Víte, že tam je, že číhá, že čeká na vaši chybu a pak zaútočí! Asi se rozpomenu na dobu svého dětství a opráším okřídlené heslo, buď vždy připraven! Na radost, na lásku, na starost, na chásku....

Bezbřehý klid a mír pro překotné duše!

Procházková

Není nad procházku na čerstvém vzduchu, v krásném prostředí s mylým člověkem. Ještě dneska ráno jsem si myslela, že opět prožiju deštivý den plný nepříjemného pocitu a uzavřenosti v domácím prostředí. A stačil malý impuls a radost byla na světě. Skoro celé dopoledne jsem měla manžela jen a jen pro sebe, čas se zastavil a byli jsme jen ma dva, tichý déšť a zelené arboretum kolem. Ideální balzám na rozjitřenou mysl, pohlazení po duši a uklidnění i těch nejhorších představ.... Příjemná kombinace na to, jak být spolu a být spolu rádi.

Klidnou procházku a žádnou zacházku s pejskem na provázku, po celý zbytek dne!

Pistolnice

Já, rozený pacifista, jsem se dnes proměnila v bojovníka-pistolníka. V zápalu hry jsem si ani neuvědomila, že držím v ruce synovu pistolku a střílím na neviditelného nepřítele, jako o závod. Uvědomila jsem si, že by člověk nikdy neměl říkat nikdy, protože nikdy neví, kdy se jeho nikdy promění v někdy. Také jsem říkala, že nikdy nekoupím synovi pistolku, nikdy si nebude hrát na vojáky, nikdy nebude honit nepřátele. A je to tu, nejen, že máme pistolí hned několik, hrajeme si běžně na vojáky, ještě ke všemu známe i své nepřátele a ty se snažíme zastřelit! Někdo by řekl nedůslednost, ale já vím, že nutnost. Jinak by syn nebyl klukem a já pistolnicí. Takže příjemnou hru a mnoho zážitků s těmi, které máme rádi!

Zbraním klid a míru zdar, pistolnicím, pak nazdar...

Angažovaná

Být do něčeho zapálený je ideální předpoklad, že se věci podaří. Někdy stačí pouhé nadšení a věci se dějí, tak jak člověk chce. Jindy musíme vynaložit dost síly a energie, abychom pohli maličkým kamínkem. Nikdy dopředu nevíme, co a jak se bude vyvíjet. A v tom já vidím kouzlo života. Nic není jasné a přitom všechno můžeme ovlivnit. Každičká věc se dá předpokládat a přesto nejsme schopni být všude tam, kde bychom být měli. Je dobré, když se nadchneme, zajímáme, zkoušíme, testujeme, ale vždycky bychom si měli zachovat klidnou mysl i hlavu, aby změny nebyly příliš razantní, nebo překotné. Každá angažovanost potřebuje svou drobnou úpravu, každá úprava pak zaangažování příslušných prostředků, lidí, věcí i skutečností!

Dlouhý život plný optimismu a nadšení všem...

Nadějná

Nikdy není moc pozdě na to, říct svým blízkým, to co je nejdůlěžitější. Mám Tě ráda! Potřebuji Tě, protože jsi moje slunce, moje světlo, moje radost, moje starost, moje kouzlo, moje zdraví, moje všechno. Vím, že jsou to jen slova, ale vždycky potěší. Nenajdete člověka, který by je rád neslyšel! I nejzatvrzelejší srdce povolí, když uslyší ta láskyplná slova radosti a naděje na lepší zítřky. Není dobré váhat a říkat si, řeknu mu to až bude příležitost, pohladím ho, až bude čas, pochválím ho, až bude mít větší úspěch. Ne, slova říkejte vždy, když přijdou do srdce a na jazyk. Nikdy totiž nevím, co bude za pár minut a zda bude ještě příležitost slova vyslovit. Proto chvalme, laskejme, hýčkejme a mějme se rádi, v tom je dostatek naděje do budoucnosti!

Hledejme život, najděme naději...

Nepříjemná

Znáte ten pocit, kdy si říkáte, tohle přeci musí skončit! Já už to déle nevydržím. Tohle jsem si nezasloužila! Takto nějak se cítím od samotného rána a snažím se pochopit, proč? Nic špatného se mi neděje a pořád je tady naděje na změnu, na radost, na lásku... Pořád je dost prostoru pro pochopení, sblížení, vzájemného poznání a uznání. I přesto, že tohle všechno vím, nedokážu se ubránit pocitu, že něco není v pořádku. Nespravedlnost, nepříjemnost, zmatek a stres se provází, kam se hnu. Jen běž od mých dveří, od mého srdce i duše, já tě nechci a nebudu posluchat. Já jsem silnější, vyrovnanější a klidnější, než jsi ty! Mě nedostaneš, já mám něco víc, co ty nikdy mít nebudeš. Já mám drobné andělské světýlko, které rozzáří vše kolem mě. Dělej si co chceš, mě neudoláš!

Nalezení rovnováhy a zachycení klidu pro všechny neklidné duše...