Já, rozený pacifista, jsem se dnes proměnila v bojovníka-pistolníka. V zápalu hry jsem si ani neuvědomila, že držím v ruce synovu pistolku a střílím na neviditelného nepřítele, jako o závod. Uvědomila jsem si, že by člověk nikdy neměl říkat nikdy, protože nikdy neví, kdy se jeho nikdy promění v někdy. Také jsem říkala, že nikdy nekoupím synovi pistolku, nikdy si nebude hrát na vojáky, nikdy nebude honit nepřátele. A je to tu, nejen, že máme pistolí hned několik, hrajeme si běžně na vojáky, ještě ke všemu známe i své nepřátele a ty se snažíme zastřelit! Někdo by řekl nedůslednost, ale já vím, že nutnost. Jinak by syn nebyl klukem a já pistolnicí. Takže příjemnou hru a mnoho zážitků s těmi, které máme rádi!
Zbraním klid a míru zdar, pistolnicím, pak nazdar...
Žádné komentáře:
Okomentovat