Srdce buší, adrenalin v těle stoupá, v uších mi zní ta špatná slova, která snad ani špatná nebyla. Přesto jako o závod přemýšlím, proč se děje, zrovna to, co prožítám? Proč všechno kolem mě útočí na mou psychiku svými pařáty? Proč se nedokáži obrnit před zlobou, která je ve slovech i činech? Asi proto, že od nejbližších je zlé slovo ještě horší a bolestnější! Sama se snažím nepronášet slova, pokud vím, že by mohla ublížit, ale jak se zdá, některým lidem to problémy nedělá. Hovoří, vodopád slov letí a dopadá, tu na úrodnou půdu, tu do hlavy, jindy do srdce a pálí... Ideální obranou je protiútok, jak ale útočit na neviditelného nepřítele? Víte, že tam je, že číhá, že čeká na vaši chybu a pak zaútočí! Asi se rozpomenu na dobu svého dětství a opráším okřídlené heslo, buď vždy připraven! Na radost, na lásku, na starost, na chásku....
Bezbřehý klid a mír pro překotné duše!
Žádné komentáře:
Okomentovat