Popletená

Chaos, změna, proměna,
to je hezká záměna,
jak to zvládnu,
jak to dám,
jak se s tímto vypořádám?

Rozpačitý začátek,
kde to má svůj počátek?
Ráno pršet nepřestává,
a tu tam je moje dobrá nálada!

Já chci slunce, já chci léto,
aby všechno kolem kvetlo.
Aby každý byl tu rád,
se mnou, s tebou kamarád.

Pomalu se uklidním,
také něco uklidím,
pak si kávu nachystám
a můj dům je i můj chrám.

Všechno zlé je pryč
a já mám jen k lásce klíč,
ten si nechám, ten je můj
tešíš se, že bude i tvůj?

Snaž se, pátrej, rozplétej,
s létem je nám krásně, nej...

Letní pozdrav do podzimních krajin pro všechny milé myšičky!

Oficiální

Oficiálně jsem již několik let dospělá a přesto se cítím stále více dítětem. Čím to je, že člověku se nechce dopět? Proč mám pocit, že dětským pohledem je život jednodušší? Možná proto, že dětem je ponechán jejich prostor pro fantasii, pro drobné radosti z objevování a krásy drobností. Možná také proto, že děti vidí svět nezatížený starostmi a povinnostmi. Škoda, že dospělost musí být dospělá a tak oficiální. Mnohdy by se nám dospělým žilo snáz, pokud bychom uměli použít dětské oči, dětský rozum i veselost. No, možná to také zkusím a možná se mi podaří uspět. To bohužel nevím, dokud to nezkusím. Takže pokud někdy narazíte na dospěláka s dětským pohledem na věc, nemusí to ještě znamenat, že jste potkala blázna. To jen ještě další pochopil to, co já už vím, že i v dospělosti je důležité zachovat si dítě v sobě!

Je lepší položit dětskou otázku a vypadat hloupě, než hloupým zůstat po celý zbytek života...

Rozmarná...

Nálady se člověku mění, ani neví jak. Ovšem v posledních několika týdnech mám spíše poctit, že největší přemety nám dělá počasí. Chvíli je horko, tak jak se na správné léto sluší a neuběhne ani půl hodiny a je tu bouřka. Ne ledajaká, ale s pořádnými poryvy větru, ohromnými blesky a velmi silným deštěm. Muži s oblibou říkají, že my ženy jsme vrtkavé, jako počasí. Já bych rozhodně nechtěla být v kůži muže, který by měl zažít na vlastní kůži současné vrtochy počasí! Asi by se hodně divil a také by přehodnotil svá tvrzení! Počasí je opravdu velmi proměnlivé, my ženy jsme jen lehkým vánkem a drobným deštěm, oproti uragánům a hurikánům. Na druhou stranu musím přiznat, že i já sama znám mnoho žen, ale i mužů, kteří by klidně mohli konkurovat počasí - především svou rozmarností a vrtochy! K čemu jinému přirovnat změny nálad, rodinné hádky, nedorozumění, případné nesoulady? Snad jen k rozmarům aprílového počasí - to jsme zažili každý z nás - doma i v přírodě! Někdy s lehkým deštíkem a vánkem, jindy s průtrží mračen a orkánem... Ať tak či tak, důležité je projít, přečkat, zmoknout jen tak, jak se má, ono vždycky nakonec vyjde sluničko a všechny louže vysuší!

Život plný zvratů a rozmarných chvil v oblacích moudrosti a porozumění všem...

Střídání

Koloběh věcí a života mě nikdy nepřestane fascinovat. Radost plodí radost, zloba zase zlobu. Nelze zabránit tomu, aby se věci neopakovaly! V životě člověka existují chvíle, které se mu vracejí jako bumerang. Mnohdy se zamýšlíme proč? Nechápeme strukturu skutečností, které se dějí a které nělze zastavit. Zkuste si pouze přehrát kousek svého dne a zjistíte, že se jeho jednotlivé části opakují. Ráno vstáváte s pocitem sluníčka, pohody, radosti a úsměvem na tváři. Nic nemůže změnit očekávání příjemných denních prožitků. Na své cestě potkáte několik mračících se a naštvaných lidiček, protože se cítíte fajn, předáváte radost dál... A tady to je, někdo se nakazí, jiný se usměje a úsměv se předává, koluje, běží k další radosti! My jdeme svým dnem, usmíváme se, radujeme se, stále víc se těšíme do klidu a pohody domova. Pak stačí drobnost a naše radost je ta tam! Kdo nám ji vzal a proč? Vždyť nám bylo tak krásně a blaženě, proč být smutným morousem? A v tu chvíli se blíží ten, který se ráno mračil, usmívá se, je mu krásně. Hádejte co udělá, předá nám něco malého, krásného, milého a radostného.... A tak to jde pořád dokola. Jen v radosti a lásce, kterou si neseme v sobě a kterou předáváme dál, je naše bohatství. Čím více radosti předáme, tím více se nám jí vrátí. A to většinou ve chvílích, kdy už ani sami nedoufáme. Proto předávejme, střídejme, cirkulujme, opakujme a nezastavujme koloběh věcí kolem nás...

Hlubokou víru ve smích a jeho všeléčivý účinek!

Perníčkově želatinová

Situace se někdy vyvinou, že ani nevíte jak. Řekli byste, že jedna rodina, stejné chutě. Přesto tomu tk není. Proto mě dnes čekalo milé překvapení v podobě tvorby lehkých letních dezertů. Začalo to již ráno, kdy padla otázka, co si upečeme? Z jedné místnosti je ozvalo perník - mnaň a z druhé želovku, ne perník! No a babo raď, co vybrat, komu z obou dát přednost? Co si vybrat a udělat! Každé chutná jednomu, na společném se neshodnou.... Hádejte jak to dopadlo? Voní to u nás jako v cukrárně - vykouzlili jsme si perník s báječnou citronovou polevou a želovku s jahodami a broskvemi. Teď jsem jen zvědavá, jak dlouho vydrží a zda ještě zítra ráno bude sladká mlska k snídani. Přijďte, možná zbyde, ale zaručit to nemohu.

Originální řešení dilemat a krásný zbytek neděle!

Probuzení

Ranní probuzení, okamžik uvítání nového dne, chvíle poklidu a tichosti. Vychutnat si lze každičký okamžik dne, uvědomit si, drobné nuance okamžiku, tiché souznění s prostorem, místem i časem. Velké tmavé oči na mě hledí, za chviličku se objeví úsměv a už je tady opět ráno. Sluníčkové, pohodové, hlavně sobotní. Není nutné spěchat, je možné vychutnat si lenivost okamžiku, hebkost peřiny a hřejivou blízkost a radostné šveholení. Tak tomu říkám probuzení, jak má být! Jen my tři a čas....

Radostná probuzení i pohlazení po zbytek dne!

Ochranitelská

V každém člověku je kousek ochránce, pečovatele, ošetřovatelky či utěšovatelky. Pomáhat, ochaňovat, starat se o klidný běh věcí je každodenní součástí běhu světa i přírody. Jsou však mezi námi i takoví, kteří v sobě nemají ani kousek citu, jsou zatvrzelí, citově vyprahlí a mnohdy až bezcitní. Jak je to vlastně nastaveno? Kdo určuje, že jeden by se rozdal pro druhé a jiný je studeným čumákem? Těžko říct, jestli v tom má svou roli výchova, rodinné zázemí, vrozené vlastnosti, povahové rysy. Každopádně věřím, že náš pozitivní přístup a pohodové citové naladění výrazně ovlivní vše co se kolem děje. Pokud mám chuť ochraňovat, pak to dělám a ejhle, dělají to i mí kluci. Pokud mám chuť být citově pečovatelská, pečuji a co na to kluci? Pečují, starají se a já se nedivím. Co vidí, to cítí a co cítí to mají potřebu předávat... A pak že to nefunguje! Zkuste to a uvidíte, možná budete překvapeni, jakou ochranitelskou moc máte ve svých rukou, myslích, srdcích.

Pečující ochranu a ošetřující opatrování všem dobrým lidem!