V každém člověku je kousek ochránce, pečovatele, ošetřovatelky či utěšovatelky. Pomáhat, ochaňovat, starat se o klidný běh věcí je každodenní součástí běhu světa i přírody. Jsou však mezi námi i takoví, kteří v sobě nemají ani kousek citu, jsou zatvrzelí, citově vyprahlí a mnohdy až bezcitní. Jak je to vlastně nastaveno? Kdo určuje, že jeden by se rozdal pro druhé a jiný je studeným čumákem? Těžko říct, jestli v tom má svou roli výchova, rodinné zázemí, vrozené vlastnosti, povahové rysy. Každopádně věřím, že náš pozitivní přístup a pohodové citové naladění výrazně ovlivní vše co se kolem děje. Pokud mám chuť ochraňovat, pak to dělám a ejhle, dělají to i mí kluci. Pokud mám chuť být citově pečovatelská, pečuji a co na to kluci? Pečují, starají se a já se nedivím. Co vidí, to cítí a co cítí to mají potřebu předávat... A pak že to nefunguje! Zkuste to a uvidíte, možná budete překvapeni, jakou ochranitelskou moc máte ve svých rukou, myslích, srdcích.
Pečující ochranu a ošetřující opatrování všem dobrým lidem!
Žádné komentáře:
Okomentovat