Oficiálně jsem již několik let dospělá a přesto se cítím stále více dítětem. Čím to je, že člověku se nechce dopět? Proč mám pocit, že dětským pohledem je život jednodušší? Možná proto, že dětem je ponechán jejich prostor pro fantasii, pro drobné radosti z objevování a krásy drobností. Možná také proto, že děti vidí svět nezatížený starostmi a povinnostmi. Škoda, že dospělost musí být dospělá a tak oficiální. Mnohdy by se nám dospělým žilo snáz, pokud bychom uměli použít dětské oči, dětský rozum i veselost. No, možná to také zkusím a možná se mi podaří uspět. To bohužel nevím, dokud to nezkusím. Takže pokud někdy narazíte na dospěláka s dětským pohledem na věc, nemusí to ještě znamenat, že jste potkala blázna. To jen ještě další pochopil to, co já už vím, že i v dospělosti je důležité zachovat si dítě v sobě!
Je lepší položit dětskou otázku a vypadat hloupě, než hloupým zůstat po celý zbytek života...
Žádné komentáře:
Okomentovat