Léto, vítej!

Tak a konečně máme léto, venku sice každou chvíli začne pršet, přesto léto vítej. Zkus se zdržet co nejdéle, vyhřej naše studená srdce i těla a dopřej nám volnosti, letních radovánek i vzdušný vánek. Léto plné dovolenkových zážitků, společně strávených chvil, úsměvů i radosti. Dlouho jsme na čekali a dnes jsme se konečně dočkali. Vydržet ještě pár dnů a léto propukne v celé své plnosti... Děti budou mít volno ze školy, rodiče si udělají volné dny a hurá za dobrodužstvím. Teprve pak to bude opravdu léto, jak má být! Vydržme ještě malou chvilinku a pak už bude čas i na odpočinek.

Den plný letní nálady a letních příslibů!

Popoháněcí

Zvláštní pocity mě provází do ranního probuzení. Nevím co mě nutí ke spěchu a přesto mám zvláštní pocit, že jsem moc pomalá. Pomalé pohyby v kuchyni, při chystání svačiny, při oblékání. Vždyť už jsem měla být dál? Nevím proč tomu tak je, ale vnitřní motor mě dnes popohání k rychlejšímu tempu a možná i výkonu. I přesto, že si plně uvědomuji, že rychlost není nejdůlěžitější, jakoby dnes můj mozek nechtěl poslechnot a žene tělo pořád dál.... Noha kmitá, hlava přemítá a já si tu teď říkám, že to musím zastavit. Vypustit všechnu rychlost do světa a s klidnou hlavou, myslí i tělem projít dnešním dnem, vstříc dalšímu víkendu! Nenechme se pohánět, s klidnou silou zvládneme vše lépe a s větším přehledem.

Pomalou rychlost a rychlou pomalost po celý dnešní den...

Funkční

Jak zajistit, aby věci fungovaly? Čím můžu podpořit procesy, které potřebují mít funkční odpovědi? Těžká otázka a ještě težší je nalezení dostatečné odpovědi. U věcí samotných předpokládáme, že by měly běžet alespoň tak dlouho, dokud nají životnost. No a jsme u další kategorie, kterou určíme každý po svém. Někdy máme představu, že nám určitá věc vydrží hodně dlouho, ideálně několik let, popř. i století. A jindy hned od začátku víme, že tohle mám určitě věky nevydrží. Ano je na našem subjektivním posouzení i na objektu, který zrovna máme, přesto, nebylo by fajn, kdyby věci vydržely? Kdybychom si něco pořídili a ještě za další půl století by to bylo funkční! Proč to dokázali naši předci, jejichž věci a přístroje používáme běžně ve svých domácnostech? A proč novinky, tak rychle kolabují? Čím je to dáno a kdo to určuje? Příliš mnoho otázek a tak málo odpovědí. A co teprve, když se začneme zabývat funkčností lidských procesů. Proč si pamatujeme věci jen krátkodobě, proč si více osvojíme to, co je nám blízké? Proč, proč, proč? Tak si při dnešním "dumání" připadám, jako malý človíček, který by rád znal odpovědi na všechna svá proč, ale hlavička už nedokáže všechno vstřebat! A to by tak moc chtěla. Vidíte a zase jsme u funkčnosti...

Ať dnes funguje vše, co má a je otevřeno novým nápadům a krásným náladám!

Dva

Sám nejsi nic, jen ve dvou je všeho víc. Dva jsou pár na lásku, na trápení, na milování i bláznění. Jeden je nutnost, dva je podstata, bez druhého jsme jako nicota. Jen s druhým vzniká to správné souznění, které ani smrt nezmění. Mateřské pouto, milostný cit, přátelská vzájemnost, sesterský vztah, synovská láska, manželský vztah, to všechno je pro nás, to všechno je v nás. Je proto podstatné mít tu své opory, ať už je radost, láska či bolavé údalí. Je to vztah radosti, krásy i hořkosti, jsi to ty, jsem to já, jsme to my dva i náš Jaba. Díky za souznění, lásku i blouznění, bez ní bych byla jen samota, prázdnota, teď je tu krása, radost i jistota!

Dva i tři a už jsme tu, bez podmínek a k rozvkětu....

Inspirační

Jdu životem s otevřeným srdcem a očima. Dívám se kolem sebe, mnohdy se zarazím a říkám si, co je všude krásy. Příroda je mocná čarodějka, dokáže překvapit, postrašit, usmát se a také inspirovat. Myslím si, že člověka stvořila příroda proto, aby byl někdo, kdo se bude umět radovat z krás a úžasných míst. A kolik jich na naší planetě je. Stačí se vydat kamkoli, pozorovat ubíhající krajinu a člověka musí napadnout, ach to je ale krása! Probouzející se jarní příroda, vykukující květinky, plný rozkvět a zeleň začínajícího léta. Postupné barvení se do žlutava a hněda, padající listí i začínající podzimní sychravo. I zima má své kouzlo a inspiraci, nádherné zmrzlé obrazce na sklech, jiskřící sníh a mráz, který zebe! Krajina kolem plná vršků, kopečků, luk i strání, je tím, co by mělo každého inspirovat. Někoho k malování, jiného k zamyšlení, možná k milování i zatracení. Každému je dáno a proto se dívejme, inspirujme a dělejme si život krásnější!

Buďme připraveni na změny, otevřeme se jim, ale neztrácejme své vlastní hodnoty, inspirace a myšlenky...

Přání

Přát si, toužit, vysnívat je běžnou součástí života člověka. Jeden touží po lepším bydlení, druhý po lásce na první pohled, jiný po stabilním pracovním tempu. Všichni si přejeme ve chvílích smutku, aby přišla radost, ve chvílích bolesti, aby přišlo vysvobození. Ano, my dospělí si vysníváme, jak to všechno bude, co všechno zažijeme, jak všechno uděláme... Jak jsou na tom naše děti? Myslím, že stejně, mají mnohá přání, která jsou skrytá v jejich duších, myslích a hlavičkách. Jen se zeptat a máme jasno. I ony touží, přejí si a vysnívají si, že už budou prázdniny, že už bude lét, že už bude volno, že už budou umět číst, psát, počítat... V každém je to stejné a je to dobře. Jsem totiž přesvědčena o tom, že člověk, který si nepřeje, nevidí svou budoucnost, netouží se posouvat a žije jen šedí aktuální reality. Jen sny nám dávají křídla a být vším, čím chceme být, být všude tam, kam nás donesou a prožívat to, co je za hranicemi běžných dnů!

Buďme změnou, buďme přáním, buďme vším, čím chceme být, svět se nám přizpůsobím...

Rozdávačná

Rozdávat radost je nejdůležitějším lidským posláním. Radost je motorem a hnací silou, je to vše, co potřebujeme, abychom se cítili dobře, abychom dobře žili i pracovali. Radost může mít mnoho podob i výsledků a mnohdy si ani sami neuvědomujeme, že teď je ta chvíle, kdy je s námi radost. Je celkem samozřejmé, že mnozí si radosti neváží a myslí si, že radost musí být něco velkého, něco úchvatného, něco, co nelze popsat běžnými slovy, ani zaznamenat obyčejným způsobem. Ale radost je přece všude kolem nás. Ráno když vstáváme, tak svítíci sluníčko je radost, milý úsměv milovaných osůbek je zase radost, dobrá káva a chutná snídaně... Prostě radost kam se podíváš! Myslím, že radost musí mít člověk v sobě, musí být radostným, musí umět hodně rozdávat, musí umět naslouchat, musí být tam, kde je potřeba, prostě otevřená duše a srdce. Jen takový člověk rozdává - radost, smích, dobrou náladu, úsměv, dobrou pohodu. Radost je v maličkostech, drobnostech a hlavně v úhlu lidského pohledu...

Člověk je krásným, když rozdává radost, proto den plný raodsti a rozdávání, bez ohledu na případná nebezpečí!