Odněkud z dáli slyším slova znít. Nevím, zda je mám vnímat, nebo je mám nechat jít. Ač vnitřně tuším, že věci se mění, neumím uchopit, hodnoty, které se dnes cení. Vzdělání, nadání, trpělivost a stále se zdokonalování k ničemu moc není. Mnohdy je víc než to mlít slámu na prázdno, být s někým kamarád a někoho moc dobře znát. Potom se člověku daří a je mu fajn, nemusí mít o mnohém ani šajn. S tím vším si tu sedím a v duchu říkám si, kolik je ještě chvil, které jsme propásli? Co už mám za sebou, to už víc nezměním. Trápit se tím tedy ani nemusím. Užívat, sklízet a cenit si toho co mám, je pro mě ten nejlepší plán! Nesvěsit hlavu, nepropradnout davu a jít stále dál, i když mnohý jiný už by to dávno vzdal!
Zavlažuji své nitro vděčností a žiju v lásce i radosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat