Zvláštní hornina,
pustá krajina,
velká planina,
mastná slanina.
Dlouhá cesta,
jediná ze sta,
vede z města,
čeká mě siesta.
Vím, kdy vyrazit,
koho porazit,
s kým se poradit,
kam se posadit.
Vnitřní hlas se cení,
nad něj nic tu není,
byť vlk zuby cení,
čekám překvapení.
Tušení mám,
jich se nevzdám,
ač se cítím sám,
tohle ještě dám!
Už je to blízko,
už je to tam,
ještě pár kroků,
tohle nezvdám...
Sám sobě věřit, s okolím se neměřit!
Žádné komentáře:
Okomentovat