Čekání je jako mlha nad horami. Někdy se přižene a zase rychle rozsetoupí. Jindy pomalu vchází, přizpůsobuje se stavu okolí a trpělivě se rozhlíží. Usedne do nejbližšího křesla, rozloží si encyklopedii, vytáhne brýle, pomalu si je nasadí a čte. Ty už bys dávno šel, ale nejde to, čekáš... Pomalu, ale jistě víš, že jinou možnost nemáš, protože tohle je právě tvoje realita, kterou máš. Je to tvůj život, tvoje rozhodnutí a tvůj čas, který máš, takže je jenom na tobě, jak s ním naložíš. Už vyrazíš, nebo snad ještě chvíli počkáš? Jak poznáš, že teď je už čekání konec a přišlo to správné načasování, kdy černá tma skončila a věčnost času se opět dává do pohybu. Vnitřně to cítíš, vnitřně tušíš, kdy se neuchopitelná vnitřní síla před tebou rozestupuje, všechno se rozvolňuje a pocit zadostiučinění plní každou buňku tvého těla. Odměna je zde, můžeš sklidit plody za své čekání a odměna tě nemine. A ty si sám sobě můžeš říct, stálo to za to, ty moje zlato!
Čekej a vytrvej, s láskou vše poznávej...
Žádné komentáře:
Okomentovat