Zkuste sami sobě pravdivě odpovědět, komu a zač jste vděční. Možná všetečná otázka, ale když se při ní hlouběji zamyslíte, pochopíte. Vděčnost spojená s poděkování a vyjádřením hlubšího vztahu k tomu, komu vyjadřujete dík je něco, co zavazuje. Vděk lze pocítit jako chvilkový záchvěv emocí nad úspěšně zdolaným úkolem či dokončeným projektem. Ano jsem vděčný, že to mám za sebou, zvládla jsem to a jdu dál, ale onu vděčnost, o které tady je řeč propojuje něco víc. Jsou to stovky, tisíce ba miliony titěrných drobností, které si jen z části uvědomujeme a plně pochopíme, až ve chvílích hlubšího zastavení. Já jsem cítím neskonalý vděk za svého manžela a syna, kteří jsou mi obrovskou oporou. Cítím velikou vděčnost za šťastné dětství a dospívání, které jsem mohla prožít v přítomnosti svých milujících rodičů, kteří mě dosud doprovází na mé cestě životem. Cítím radostný dík za přátele, kteří mě přijímají za všech okolností takovou jaká jsem a zároveň děkuji sama sobě, že dokážu cítit vděk k sobě samé, ke svému já, svým znalostem, dovednostem, schopnostem a zkušenostem... I v tom je důležitý krok k plné, pravdivé a jasné cestě vděčnosti, kterou kráčím!
Děkuji, s láskou...
Žádné komentáře:
Okomentovat