Občas si myslím, že už mám všechny myšlenky promyšleny a už nemusím na nic myslet. A jak si tak sedím nebo jdu zrovna kolem, tak mě napadají další a další myšlenky. Kde se berou a proč? Proč mě pořád nutí přemýšlet a myslet nad stavem dění světa? Uvnitř svého nitra se to víří myšlenkami a navenek se tvář jen lehce uzardí. Úsměv je stále připravem zakrýt bouři, která probíhá uvnitř a skrýt nejistotu myšlenek, které nemohu a nechci zatím sdílet. Nejprve musím myslet, přemýšlet, dumat a chvíli jen tak bloumat, abych přišla na odpovědi k otázkám, které byly položeny. Až za notnou chviličku, až bude v mysli jasno a uzřím kousek světla na konci tunelu, pak snad budu schopna zase jít, povídat a bezstarostně odpovídat na každý impuls, který přijde...
Když myšlenky víří, je to rej netopýří!
Žádné komentáře:
Okomentovat