Přirozená

Když jsme byli dětmi občas jsme toužili po schopnostech našich milovaných knižních hrdinů. Chtěli jsme umět čarovat, být neviditelní, léčit všechny nemoci, uzdravovat nemocné, pomáhat chudobným, rozdávat peníze těm, kteří to potřebují a dávat na frak těm, kteří si to zaslouží. Ve svých rodičích jsme viděli ty, kteří dokáží zdolat mnohé překážky a nezaleknou se žádného nebezpečí. Ať je to rozbouřená řeka, šíleně vypadající krocan či černočená tma! Jak jsme rostli, sami jsme se dostávali do situací, kdy jsme byli za hrdiny. Občas chtěnými, občas nechtěnými, v situacích, které nám mohly být příjemné i nepříjemné. Každopádně jsme zjistili, že nadpřirozené schopnosti jsou jen v pohádkách a smyšlených příbězích a pro nás smrtelníky jsou nedostižnou záležitostí. A jak se to stalo, i my jsme najednou byli superhrdinové z příběhů, kde jsme hráli hlavní role. Ti, jež byli medvědobijci a drakobijci, úžasní a drsní motorkářští jezdci na okřídlených strojích. A pak i tohle přešlo a jsme zase jen těmi, kdo má své dobré i horší osobní rysy, se kterými si musí poradit ve svém životě. Musíme si poradit bez nadpřirozena a být zkrátka přirozenými v tomhle našem světě...

 Přirozená buď a hrdě vypni hruď!