Ptám se občas svého osudu, co si pro mě připravil a dívám se dopředu, abych viděla, za nejbližší zatáčku. Nikdy si nejsem jistá, zda se potkají předpoklady, očekávání a realita, ale většinou chci věřit, že jsou to jen dva protilehlé póly téže zkušenosti, které si nejsou tak vzdálené a tak nemůže být tak složité, aby se nepotkaly. Alespoň v některých částech svých drobných kousíčků se přeci musí najít společná propojení, která budou dávat smysl. Ten přeci hledáme, s ním se snažíme spojit a k němu se snažíme dojít, abychom viděli, že to dává smysl. To, co tvoříme, to v čem žijeme, to jak to dáváme, to že něco nám jde i nejde... Jak bez přípravy i s přípravou zvládáme svůj život, který je plný drobných radostí, malých vášní, velkých objevů i starostí, které procházíme, abychom se poučili a nakonec došli až k poznání vlastní hodnoty. A v tom je kus důležité životní moudrosti, kterou každý den objevuji i já!
Děkuji za každý den, kdy poodhalím další sen...
Žádné komentáře:
Okomentovat