Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že by mohl s klidem v duši všechno opustit. Udělal dost pro stávající práci, pro prostředí ve kterém se pohybuje i pro okolí, ve kterém je. Už dal dost do okolí a již by byl rád, kdyby se chviličku mohl věnovat jen sám sobě. Kdyby mohl chviličku jen tak užívat sebe sama, střípků radostí a odpovědnost nechat těm, kteří přicházejí s čistou hlavou a zdravým nasazením. Bylo by fajn, kdyby tady bylo nové mladé podhoubí, které by se rádo vrhalo do činností, na které už nám nezbývá tolik síly. To by bylo vysvobození z klece, do níž jsme byli časem spoutáni a v níž se cítíme lapeni a možná trošku i uvězněni. Bylo by to úplně ideální předat žezlo mladým a nechat se nést proudem, který nás jistě pronese i tam, kam bychom se jinak nedostali. Ostatně i jen obyčejná důvěra v životní procesy, v rytmy vlastního života a spád toho, co se kolem děje je důležitou součástí naší moudrosti. Jít a nechat jít... To vše totiž přináší mnohé pozitivní zkušenosti a pouze dobro do našich životů.
Stále jít a přitom snít!
Žádné komentáře:
Okomentovat