Linky osudu se splétají a dosud jedna druhou neznají. Jdou si a plynou velkou silou, člověk se diví, jak moc se kolem vinou. Jeden den letí vzhůru, až k nebeskému kůru. Druhý pak padá dolů do hlubokého otvoru. Jsou to síly, které se mísí a melou jedna přes druhou, aby se staly naší zásluhou. Přestože my se o nic nesnažíme, tam na konci se všichni uvidíme. Tam budeme všichni spojeni, protože to je to naše lidské hemžení. Bez něj bychom byli ztraceni, světem bychom putovali zmámeni. Proto máme linky života, aby nebyla kolem jen temnota. Abychom měli kolem sebe radost, slunce, úsměv a ráj, aby život byl klokot, zpěv a stálý máj!
S radostí na rtu, netrhám partu...
Žádné komentáře:
Okomentovat