Člověk se občas tváří jako nejmoudřejší tvor na světě, ale pohledem kolem vidíme, kolik bláznivých věcí už dokázal udělat. Myslím si, že ve zvířecí říši je také určitá hierarchie a možná i chaos, ale rozhodně nejsou nepokoje kvůli tomu, že někdo vyznává tu či onu víru, nebo má takovou či onakou barvu kůže. Natožpak aby zvířata řešila, jaký druh speciálního kožichu měla jejich zvířecí kolegyně oblečený a jestli ten jejich je dost super... My lidé jsme druhem, který je neustále nespokojený, i když se navenek jevíme jako naprosto spokojení a vyrovnaní. Usmíváme se na své okolí, zubíme se a dáváme na odiv náš klid. Přitom pod povrchem vřeme a bubláme, jako stále činná sopka, jen jen vybuchnout. Jen si říkám proč? Vždyť si každý sám vytváříme svou vlastní realitu a tvoříme si i každého v ní. My sami ovládáme své myšlenky i svou mysl a jsme těmi jedinými, kdo ovládá to, zda budeme spokojení, šťastní, radostní, veselí, nebo jen mručiví bručouni se stále nespokojeným pohledem. Je na každém z nás, kterou cestu si vybere, já mám celkem jasno!
Jdu cestou svou, jdu za duhou...
Žádné komentáře:
Okomentovat