Myšlenky se mi v hlavě střídají jedna za druhou. Běží rychlostí namydleného blesku a já ani nevím, jak je to dávno, kdy jsem zažila vnitřní pocit klidu a pohody. Od určitého času jsem jako na pružince, vnitřně se tetelím a stále jsem v jednom velkém kolotoči, který nabírá čím dál tím větší rychlost. Místo, aby se jeho rychlost snižovala, každým dnem je vyšší a vyšší. Nevím, zda je to jen mým přístupem, nebo snad tím, jak se snažím všechno zvládnout, ale je to prostě a jednoduše tak. Myšlenky jsou, stále naskakují, probírají se k životu. Poskakují, dávají mi nové vhledy na věci, které jsou všude kolem. Já se dívám, volím neobvyklé a neotřelé chápání všeho, co se mi dostává a vím, že jednou se i tohle změní. Proč, protože je to jen myšlenka a každá myšlenka se dá změnit...
Kráčet a věřit, myšlením se měřit!
Žádné komentáře:
Okomentovat