V tichém souznění se nic nezmění. V nádechem a výdechem se dnes probouzím do nového dne, který bude opět velmi horký. Léto klepe na dveře a my už pomalu přemýšlíme nad tím, jak se zbavit všech obyčejných starostí. Začínáme přemítat a myšlenky běhají sem i tam. Dech se zkracuje a při plnosti výdechu i nádechu se zklidňujeme do plnosti našeho skutečného já. Jsme tady jen my sami. My, v naší vlastní přirozenosti a kráse, která tryská na povrch. Září a neskutečně se propaluje do okolí, které se jen ptá. Kdo je ten člověk? Známe ho? Vždyť toto nemůže být ten utrápený človíček z minulých dnů! A přitom stačilo jen zpomalení, ztišení a zklidnění. Ponoření se do vlastního nitra, kde je naše vnitřní síla, kterou potřebujeme k tomu, abychom žili, tvořili, byli a mohli fungovat. Většinou nemusíme být ničím zvláštním, stačí být tím kým jsme...
Sama sebou buď, vypni hrdě hruď!
Žádné komentáře:
Okomentovat