A je to tu... Malá modrá příšerka vyskakuje na scénu a řádí. Všude kolem dětský smích a nevázáné šumění a brebentění. Když se podívám vlevo a vpravo, vidím své dospěláky. Při dalším pohledu však uvidím ještě něco, sama sebe před pár lety, jak sedím skoro přesně na stejném místě, je mi o pár let méně a tomu mému dospělákovi je jen něco málo přes pět let. Sedí vedle mě, brebentí, usmívá se a těší se na kamarádskou Lilo a bláznivého Stitche. Užívá si našich společných chvilek a je rád, že jsme v deštivém počasí vyrazili do kina. Najednou blik, já sedím vedle téhož kluka, jen je mu o pár let víc, vůbec se nestydí, jako dospělák sedí vedle své mámy a spolu s ostatními dětmi se baví bláznivinami, které Stitch provádí... A já, já tu sedím, v srdci mám neskutečnou vdečnost a mír, za to, co mi bylo dáno. Děkuji za dary, které mám a užívám si nejen tohoto okamžiku, kouzelných chvilek, ale i bláznivé modré příšerky, která se vrátila opět mezi nás!
Přijímám co mám a těším se co dál předám...
Žádné komentáře:
Okomentovat