Jak jen to je v životě? Když už se zdá, že se blýská na lepší časy, tak přijde zase něco, co rozčísne mírně poklidnou hladinu. A člověk zase letí jako namydlený blesk. Pádí, sviští a neskutečně se celý třese. Copak se to zase děje a proč? Jak je možné, že se tohle všechno událo a já o tom zase pořádně nic nevím? Vždyť ještě včera bylo všechno v pořádku a dneska už zase není kámen na kameni. Vzduchem létají různé myšlenky a já pořádně nevím, kterou chytit dříve a kterou nechat jen tak běžet. Je to prostě a jednoduše hrůza, co se všechno kolem děje. Někdy bych nejraději řekla, že jdu od všeho pryč a budu se na tohle dívat z povzdálí. Jenže to bohužel nejde. Jednou jsem se zařekla, že budu pomáhat a vydržím, takže mi teď už nic dalšího nezbude. Budu muset vydržet a děkovat všem silám i okolí, které kolem sebe mám, že mi dávají sílu, tohle všechno zvládnout! Děkuji a společně to dáme pánové...
Sílu měj, na svět se s odvahou dívej!
Žádné komentáře:
Okomentovat