Občas člověk neví, co je lepší, jestli vědět, nebo nevědět. Je to zvláštní pocit, když člověk ví, ale i když vlastně neví. Uvnitř to bouří a všechno je v jednom velkém bláznivém kolotoči. Představy se míhají a jedna je lepší než druhá. Člověk by si pak řekl, že snad ani není možné, jak moc dokáže ta naše lidská imaginace pracovat. Je to jako bouře uprostřed malého prostoru, který je omezen a není cesty zpět. Víme, že musíme jít a musíme vytrvat, jen jak to všechno unést a přečkat, to nikdo neporadí. Snad se to někdy dozvíme, snad někdy dospějeme do té fáze, kdy i tyhle dovednosti budou součástí obecného lidského vědomí. Zatím však tápeme a čekáme, až se poučíme...
Životní zkušenost, té není nikdy dost!
Žádné komentáře:
Okomentovat