Tak už se to pomalu začíná naplňovat. Odpočet byl spuštěn a teď už jen čekám, jak to všechno dopadne. Já si říkám, že snad dělám dostatečně dost proto, abych uspěla v tom, co bych ráda dovedla do zdárného konce. Občas propodám do úzkosti a temné hlubiny. Občas nevidím na konec vlastního nosu. Někdy je moje srdce až natolik naplněno strachem, že se nechce pohnout z místa. Přesto věřím, že s odhodláním, nasazením a důvěrou v to, co dělám, snad dosáhnu až do samotného cíle. Zdá se být v nedohlednu, i když se krčí kousíček za vedlejším rohem. Snad je to tím, že se věci protahují a mě se zdá, že už nevydržím ani vteřinu a moje nervy jsou napnuté až k prasknutí. Ale jak to tak bývá, co se zdá, většinou je jenom zdáním a v realitě je úplně jinak. Ještě chvíli, ještě několik vyspání a už se bude lomit to, co teď ještě straší v hlavě! Budu věřit, že vše zvládnu a vše dobře dopadne...
Dychtivost a intenzita v cíli každého vždy vítá!
Žádné komentáře:
Okomentovat