Jsem tu jen na chvíli a přesto občas mrhám svými silami na zbytečnosti. Netuším, kam se vrhnout dřív a běhám od jednoho k druhému. Pátrám po skutečném já, které mám však stále při sobě. Nevěřím si a nevidím to, co ostatní vidí na první pohled. Možná je to chyba v matrixu, zřejmě je to chyba někde v nastavení mé hlavy, ale určitě je to chyba, která mě neustále vhání do situací, které mě stojí tolik úsilí. Už totiž neumím tak dobře bojovat s tím, co je přede mnou. Už to není jen tak nějaké učení, ale je to výzva, kterou nevím, zda umím pokořit. Snažím se a mobilizuji veškerou svou energii, ale jak to dopadne, to zatím netuším. Chtěla bych to přeskočit a poskočit si kousiček dál, jen to asi nebude tak jednoduché. Budu muset vydržet a projít si vším tím, jak je nastaveno. Tak pojďme na to, ať to dám!
Krůček po krůčku, tančím po paloučku...
Žádné komentáře:
Okomentovat