My lidé jsme zvláštní stvoření. Máme se moc rádi a oč více se milujeme, o to víc se dokážeme zraňovat. Jakoby nám záleželo více na tom, ukázat světu, jak je láska velký cit a přitom ji neumíme dát. A kyž ji nakonec dáváme, tak jen v také míře, která není srozumitelná těm, kteří ji přijímají. Láska je přece to nejpodstatnější, co v sobě neseme. Láska má být, má hladit, má naslouchat, má hledat, má laskat, má zářit, má se tvářit, má se pýřit, má hřát, má dávat i brát. Má být tím, co dodává, co formuje, co přináší, co vnáší i obnáší a hlavně, tím, co spojuje a dává pocit jistoty a bezpečí...
Stůj při měř, věř ve mě!
Žádné komentáře:
Okomentovat