Jsou v životě chvíle, kdy je potřeba si přiznat, že nezvládáme všechno, co je před nás postaveno. Není nám dáno, abychom mohli všemu rozumět a všechno chápat. Nemáme schopnost vnímat svět v takových kontextech, jak bychom si přáli a jak bychom možná chtěli. Není totiž v našich silách stihnout vše, co se děje a jak moc se to děje. Je totiž nemožné reagovat teď a tady na něco, co se právě událo, když víme, že už teď se děje něco dalšího. Nemáme možnost v klidu zpracovat, pochopit, uchopit a navnímat skutečnost, která je a už se nám děje další skutečnost. Co je tedy ta vlastní skutečnost? A co je vlastně skutečné? Jak vnímat svět a jeho realitu? Máme na ni čas? A kde v tom všem je naše maličkost? Naše malé já, žádající pochopit, co se děje a proč...
Děje se dějí, stromy se chvějí!
Žádné komentáře:
Okomentovat